A co je ještě horší: Tihle nabubřelí rádoby-lepší lidí začali na lidi s jinými názory nasazovat. Začali je zkoušet cenzurovat a umlčovat. Obzvláště si pak oblíbili nadávky „xenofob", „nácek" či „populista". Tihle rádoby-lepší lidé si ovšem těmito nadávkami nedělají úplně nejlepší reklamu. Zakládají si sice velmi často na tom, že mívají vysoké vzdělání, tudíž by díky svému vzdělání měli význam slov „xenofob", „nácek" či „populista" dobře chápat, v realitě však tyto pojmy používají zcela chybně.

Tak například za xenofoba jsou často označováni lidé, kteří se domnívají, že bohaté země v Evropě, v Americe i jinde na světě by neměly podporovat masovou ekonomickou migraci motivovanou hledáním štědrého sociálního systému. Já bych takový postoj označila spíš za ekonomický pragmatismus. Pravý význam slova xenofobie však je nepřátelství vůči všemu cizímu. Jak vidno, souvislost v realitě nulová.

Za populistu jsou zase označováni lidé, kteří přicházejí s myšlenkami nebo přímo s politickým programem, který má vysoké zastání ve společnosti, případně který vyhrává volby. Kupříkladu lidé, kteří tvrdí, že Evropa by měla zcela uzavřít pro ilegální ekonomickou migraci své hranice. Takové lidi bych označila za úspěšné politiky, případně za myslitele (filozofy, spisovatele, publicisty... a tak dál), kteří sdílejí převládající náladu ve společnosti. Naproti tomu populista je definován jako osoba, která nabízí sice prvoplánově líbivá, ale prakticky neuskutečnitelná řešení ekonomických či sociálních problémů. Vzhledem k tomu, že uzavření vnějších Schengenských hranic a případné vracení ilegálních ekonomických migrantů do zemí, odkud třeba po moři do Evropy dorazili, není „líbivým a prakticky neuskutečnitelným řešením", zjevně opět je výraz populista použit chybně.

Rádoby-lepší lidé však jdou ještě dál. Krom toho, že lidi, kteří mají odlišný politický názor, označují chybnými výrazy, stále častěji můžeme pozorovat jejich snahu odlišný názor přímo cenzurovat. Nádherně to bylo vidět na nedávné debatě na ČT24. V ní se proti sobě posadili dva názorově odlišní diskutující. Ve studiu byl Ladislav Jakl, bývalý novinář Lidových novin, poslanec a po deset let i ředitel Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, tedy člověk evidentně povolaný vyjadřovat se k politickým otázkám. A skrze telemost mu oponoval profesor Igor Lukeš z Bostonu. Tématem byla politika Donalda Trumpa. Ladislav Jakl se postavil za politiku Donalda Trumpa, čímž Igora Lukeše notně namíchnul. Pan profesor začal v průběhu debaty vyskakovat jak čertík z krabičky, Jakla označil za „pána s koňským ohonem" a jeho názory za „lži, nesmysly, výmysly a dezinformace". Neboli podle Lukeše by Jakl měl patrně mlčet. Nosí-li Igor Lukeš titul profesor, měl by vědět, že výraz dezinformace znamená záměrnou klamnou informaci.

Ladislav Jakl však zjevně už ze svého titulu účastníka debaty nevypouštěl „záměrné klamavé informace", nýbrž pouze vyslovoval své politické názory. Úplně stejně, jako své – opačné – politické názory vyslovoval Lukeš. Jeden názor proti jinému názoru. (A mezi námi, ani s jedním z těchto názorů nesouhlasím stoprocentně, mám tedy názor třetí, takže bych patrně podle této logiky byla v terminologii Igora Lukeše také dezinformátorem a lhářem.)

Býti „lhářem" proto, že někdo má odlišný politický názor...? Americký profesor se tedy domnívá, že má právo býti arbitrem, má právo rozhodovat, který politický názor smí existovat. Z čehož ovšem neúprosnou logikou vyplývá, že podle takto myslících lidí, oněch „rádoby-lepších" lidí, má právo na existenci pouze jeden jediný politický názor, ten jejich. Jo, to známe. To jsme tu už měli bratru nějakých jednačtyřicet let. Kdo by to byl tehdá v devětaosmdesátém řekl, že se nám tenhle nešvar rozšíří i do Ameriky, co?

Jak tuhle neznámý autor na sociálních sítích trefně poznamenal, vždy, když někde ve světě promluví vůle lidu a vyhraje ve volbách údajný „populismus" (jako třeba v případě Brexitu), takzvaní „liberálové" zaplní ulice a začnou požadovat opakování voleb, protože v nich údajně rozhodla neinteligentní lůza, která by neměla mít voličské právo. Naopak když někde vyhrají takzvaní liberálové, údajní populisté nijak nedemonstrují, neb ti na takové pitomosti jako protesty proti demokracii nemají pro pořádnou práci čas.

Mimochodem, označení „liberál" je stejně tak pomýlené jako „xenofob" či „dezinformátor". Liberalismus totiž (až donedávna) znamenal filozofii, podle níž osobní svoboda je nejvyšší hodnotou. Bez rozpaků jsem se tak mohla vždy označovat za neprůstřelného liberála. Cenzurování politických názorů jiných lidí je pravým opakem liberalismu. Ne tak už víc, výraz se začal používat ve zcela nesmyslných souvislostech, dnes se používá pro opak svobody. Pro mě tihle novodobí údajní „liberálové" jsou ve skutečnosti jen prachobyčejní neomarxisté.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.