Víme, kdo se nedostal do sněmovny a tedy „prohrál“ – předvolební průzkumy měly pravdu (až na to, že více než tři procenta pro Zelené a téměř tři procenta pro Svobodné a Piráty jsou pro tyto malé strany vítězstvím jako hrom a už při příštích volbách mají více než reálnou šanci dostat se do sněmovny). Tak fajn, víme tedy konečně, na čem jsme. Tedy… víme to?

Vyhrála vlastně levice, nebo pravice? Strany konzervativní, nebo strany liberální? Mnoo… levice má nejsilnější stranu. Ale je jí to platné jako kopačky babičce, která nepozná hokej od fotbalu, protože levice nedokáže sestavit skutečně levicovou vládu. Pravicové strany svorně a vespolek propadly. Ale zase by zcela hypoteticky dokázaly dát dohromady jakous takous koalici. A vůbec, kdo byl vlastně v těchto volbách „levičák“ a kdo „pravičák“?

A jsme u toho. Když se velké a troufám si říci převládající části voličů nových politických stran, které zasednou v parlamentu poprvé, zeptáte, jestli je jejich favorit nalevo či napravo, zda je konzervativní či liberální, zda chce daně vyšší či menší, zda chce či nechce větší integraci a euro, zda chtějí zvětšovat či zmenšovat zadlužení země, zda chtějí či nechtějí postavit mimo zákon bitcoiny, zda by byli pro býčí zápasy a hony na lišku, anebo pro větší ochranu zvířat, zda by měla zvětšování prsou na velikost F proplácet pojišťovna či neměla, zda by vlastně byli úplně pro cokoliv, co vás napadne, tahle velká část voličů nebude tušit. Protože tihle voliči nevolili nižší daně, vyšší dávky, nebo očkování zdarma; tihle voliči volili jen jediné: Něco nového. Něco protestního.