Útok oživuje vzpomínky na březen roku 2003, kdy Američané pod vedením prezidenta G. W. Bushe a tzv. koalice ochotných provedly invazi do Iráku pod záminkou, která nebyla opodstatněná. Tehdejší americký prezident Bush a představitelé jeho vlády se snažili světovou veřejnost tvrdošíjně přesvědčovat o existenci zbraní hromadného ničení, které měl Irák údajně vlastnit. Dnes je možné konstatovat, že důvody invaze do Iráku byly vylhané. Tehdejší speciální tým OSN ještě před útokem žádné zbraně hromadného ničení neobjevil a ani americká armáda ex post nic podobného nenalezla. Americká vláda nakonec uznala, že tyto zbraně v Iráku nejsou, nicméně invaze byla vlastně správná, protože odstranila tyrana z „osy zla“, jak o ní svého času Bush hovořil.

7. dubna obrazně střílí nynější americký prezident Trump na Sýrii za údajné bombardování syrského letectva chemickými zbraněmi na vesnici Chán Šajchún v západní provinci Idlib o tři dny dříve. Jako jeho předchůdce nemá ani on posvěcení Rady bezpečnosti ani nečeká na výsledky jakéhokoli nezávislého vyšetřování, které by americký útok ospravedlňovaly a které podle současných zpráv probíhají (Organizací pro zákaz chemických zbraní; OPCW), a to i ve spolupráci se syrskými úřady. Předběžné zprávy naznačují, že v místě se chemické látky objevily, spekuluje se o sarinu nebo chlóru. Na definitivní závěry je ale ještě brzy, proto tvrzení Turecka nebo USA, že se jedná o sarin, je třeba brát s rezervou a chápat, že takové výroky mají především vytvořit „vhodné“ prostředí pro politický nátlak ze strany nejen USA, ale také EU, Turecka a států Perského zálivu, tedy všech, kdo od začátku syrského konfliktu podporují tzv. umírněnou opozici.

Útokem na leteckou základnu se USA v Sýrii opět přihlásily ke slovu a daly najevo Rusku, že se z tohoto regionu nenechají snadno vytlačit. Údajný útok syrského letectva na Chán Šajchún mohl Trumpovi posloužit jako záminka k tomu, aby vzkázal Rusku a Íránu, že se nechce smířit s jejich vlivem ve strategicky důležitém regionu. Trumpově administrativě také nyní pomáhá odvést pozornost od spojeneckých náletů ze 17.–23. března na západě iráckého Mosulu, při nichž podle agentur zemřelo až 200 civilistů.

Zajímavou paralelu s údajným chemickým útokem je možné hledat ve 3 roky starém článku známého amerického investigativního novináře Seymoura Hershe zveřejněném v London Review of Books s názvem v podobě slovní hříčky „The Red Line and the Rat Line“, který jasně naráží na ultimátum předchozího amerického prezidenta Baracka Obamy z roku 2012, že při překročení „červené linie“ USA použijí proti Sýrii sílu. Obama tím myslel použití chemických zbraní, ke kterým prakticky od začátku syrského konfliktu dochází, podle USA a jejích spojenců však vždy ze strany „syrského režimu“. (Když byly o rok později použity na předměstí Damašku, USA byly připraveny vojensky zasáhnout, ale dohodou vyjednanou USA a Ruskem o likvidaci chemického arzenálu v Sýrii se silovému řešení předešlo.)