Pro mě je největší problém definice politické korektnosti. Protože ve své podstatě znamená, že se nemohu vyjádřit, abych při tom zároveň nebral v úvahu cítění objektu, v tomto případě různých národnostních, sexuálních a náboženských menšin. Kdysi se tomu říkalo „Chodit kolem horké kaše“.

Jako katolík vím ze své zkušenosti, že dnes se v církvi nemluví o tom, že Mohamed je falešný prorok a islám je náboženství antiKrista, ale o tom, že muslimové stejně jako křesťané uctívají jednoho boha. Záměrně píši s malým písmenem, protože katolická teologie se v rámci korektnosti již nevyjadřuje, že mezi Bohem křesťanů a bohem muslimů nejde dát rovnítko. Když se jde do hloubky, tak se mluví o tom, že muslimové mají nedokonalé poznání Zjevení. Že tento přístup vede k různým definicím v teologii a různým pohledům ve vnímání věřících je nasnadě.

Obdobně se tomu má s tanečky okolo homosexuality. Dle nauky katolické církve je homosexualita proti Bohu a lidské přirozenosti. Katolická církev neodsuzuje homosexuály, ale odsuzuje homosexuální chování, nazývané také jinak sodomie. Přesto dnes katoličtí představitelé nedají jasnou odpověď na jasnou otázku týkající se homosexuality. Maximálně ústy papeže se veřejnost dozví, že on není tím, kdo by soudil. Pak se dozvídáme, že Katolická církev přijímá homosexuály, že v Katolické církvi se prolomily ledy a církev jde s dobou. A to vše jen kvůli tomu, že katoličtí představitelé se nevyjádří jasně, jen proto, aby nebyli obviněni ze „středověkého tmářství“.