Dostanou totiž další šanci na zajímavou dotaci maximálně 40 tisíc korun. Je zajímavé srovnat to s čilým obchodním ruchem v česko-polském pohraničí, ve kterém jde o všechno možné, jen ne ochranu životního prostředí.

Byl jsem u toho, když se dotace na nové kotle rozdělovaly poprvé. Bylo to jedno velké šílenství a ten, kdo stál spoustu hodin v pokroucené frontě na krajském úřadu, to jistě potvrdí.

Nad tím vším se ale vznášel ekologický duch - nový kotel na kvalitní uhlí rovná se menší zátěž pro ovzduší. A tak se rychlostí blesku rozdělilo 20 milionů korun z krajské a státní kasy. Pro každého úspěšného žadatele tisíce nebo i desítky tisíc korun.

Zatímco ale tito lidé zuřili ve frontě a vybírali z katalogů nový kotel, jiní trousili a trousí mnohem menší sumy. Třeba na Hlučínsku si jednoduše domluví nákladní auto z Polska a to jim obratem přiveze uhelný kal, prach - zkrátka šlam. Jedno takové auto se mi podařilo zastavit a reportáž uslyšíte příští týden. Je možná o třetinu levnější než uhlí a že to decimuje ovzduší, to není tak podstatné.

Nechci těmito slovy moralizovat, jen ukazuji, jaké paradoxy dnešní doba přináší. Na jedné straně desítky milionů státní či krajské pomoci, abychom lépe dýchali, ale ti, kteří mají do kapsy hlouběji, to stejně řeší po svém a neřádu ve vzduchu asi příliš neubude.

Uvidíme, co udělá druhé kolo dotací na kotle, které vypukne naplno v polovině června. Asi budou opět fronty, i když jednotlivec získá o něco méně. Zato se ale celkový měšec zdvojnásobí, takže se rozdá šance na tisícovku nových kotlů.

Každý méně kouřící komín je dobrou zprávou, ale aby tento boj o lepší ovzduší nakonec nevypadal jako přeplněný trolejbus v povídce Šimka a Grossmanna. Tam se také jednou stranou pracně nastupovalo a z druhé strany lidé vypadávali na chodník. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.