Prelude

Léto 2006 vypadalo v Maďarsku poklidně. Tamější globalistická „pravdaláska“ měla moc pevně v rukách a situace připomínala současnou Českou republiku. Media prosazovala neomarxistickou agendu od ráno do večera, stejně jako umělecké kruhy a university. Kultůru ovládala témata jako  protinárodní sebemrskačství a „holocaust“. Vláda tamějších socialistů pod patronátem EU byrokratů pilně pracovala na omezování osobních občanských svobod pod pláštíkem „menšinové agendy“. Nadnárodní korporace měly v té době zlatá léta. Stačilo si jen pomyslet na nějakou výhodu v jejich prospěch a vláda jim jí obratem zařídila. Odtržení tehdejších elit od své země připomínalo situaci, kterou dnes tak dobře známe od nás.

Hlavní dějství

Pak ale přišla náhlá změna. V září 2006 unikla na veřejnost tajná nahrávka ze schůze tehdy vládnoucích maďarských socialistů, kde předseda vlády Ferenc Gyurcsány jazykem hodným restaurace IV. cenové skupiny přiznal, že jeho vláda rok a půl lhala ve všech ohledech a volby vyhrála de facto podvodem. To by nebylo nic divného, celé to globalizační hnutí „pravdylásky“ je přece od začátku založeno na lži. Nicméně nahrávka se dostala ven v nepravou dobu. V Maďarsku již v té době pod povrchem probublávalo probouzející se národní uvědomění. To nacházelo oporu především mezi běžnými Maďary a  ti vyšli do ulic. V první fázi to byli takzvaní „neonacisté“,  tedy jednalo se především o příslušníky nižších společenských vrstev, fotbalové fandy, dělnickou mládež a učně. Policie se však nepodařilo protesty potlačit ani za použit gumových projektilů, vodních děl  a hrubého násilí. Demonstrace proti vládě postupně ovládly celou Budapešt a i další madarská města. Vyvrcholením byly masové srážky mezi demonstranty a policií v říjnu 2006, které přinesly stovky zraněných demonstrantů.

Situace přirozeně využila maďarská opozice v čele s V. Orbánem a hnutím Fidesz.  Orbán jednoznačně podpořil demonstranty a začal požadovat rezignaci vlády. Podporu demonstrantů neodvolal ani když na něj místní a mezinárodní „pravdaláska“ začala tlačit, že jsou to „xenofobové a náckové“ . Možná si někteří z nás vzpomenou na trapnou angažovanost českého politického establishmentu v této záležitosti z té doby. Orbán ale dobře odhadl, že maďarský národ těm lžím o „neonacistech“ nevěří. Jeho politické gesto se ukázalo jako prozíravé. Nekončící a stále rostoucí demonstrace uvedly maďarský pravdoláskařský establishment do stavu naprostého chaosu a zoufalství. Výsledkem bylo, že v následujících měsících došlo k pádu vlády a byly vypsány nové volby. Tam si již Orbán a jeho Fidesz pohlídal jejich transparentnost a výsledkem byla naprostá volební porážka socialistů, ze které se nevzpamatovali do dnes.

Finále a závěr

Orbán po převzetí moc začal uplatňovat pronárodní program. Jehož cílem bylo omezení vlivu nadnárodních struktur na maďarskou politiku a ekonomiku a kulturu.  Došlo k masivním personálním změnám, kdy byli odvoláni hlavní protagonisté neomarxistických nadnárodních struktur jak z byrokracie, tak z kultury. Od politické moci byla tak skoro zcela odstavena původní protimaďarská „elita“. (O jakou elitu se jednalo, si můžeme uvést například na příkladu tehdejšího ředitele Národního divadla v Budapešti R. Alfoldiho. Za ředitelování tohoto výtečníka (který otevřeně dával najevo svoji homosexualitu) se tamější Národní divadlo změnilo na pochybný hampejz, který podporoval kdejakou zvrácenost, vulgaritu, či obscénnost. (autor článku měl sám možnost to v roce 2005 v Budapešti posoudit).

Pravdoláska spustila obvyklé lamentování, že prý jde o zánik demokracie a svobody a evropská mainstreamová media byla plná historek jak údajně „maďarská“ mládež prchá ze země „bez perspektivy“. To všechno se ukázalo jako naprostý nesmysl. Ano pár mladých levičáků odešlo, aby se po pár letech vrátili, protože zjistili, že se s jejich „kvalifikací z „neziskovek“ ve světě moc neuživí… Ekonomická situace se po propadu rychle stabilizovala. Orbán nedovolil ožebračení maďarské střední třídy zahraničními bankami a po ze zahraničí řízeném pádu forintu, střední třídu před jejich útoky ochránil. (Obyvatelstvo mohlo splácet především hypotéční dluhy v zahraničních měnách  podle fixního kurzu, který nedovolil jejich ožebračení ). Orbán zavedl i sektorové daně, především na oblasti, které ovládaly nadnárodní korporace. Jako byl finanční sektor, energetika, určité oblasti potravinářství (colové nápoje, slané lupínky atd). Země se postupně ekonomicky zotavila a výsledkem bylo, že Maďarsko bylo první zemí, která se vymanila z pravdoláskařského chomoutu a svojí nezávislost si udržela do dnešních dnů. To ostatně vidíme při maďarském řešení imigrantské invaze, kde si vláda počíná velmi dobře a hají skutečné maďarské zájmy. Maďarská pravdoláska se z té porážky dodnes nezotavila a hraje de facto 3 housle.

Fenomén Jobbik – vymanění se z chomoutu nadnárodních globalizačních struktur umožnilo Maďarsku nejenom provádět vlastní politiku ve všech oblastech, ale i obrodu skutečně vlasteneckého hnutí „Za lepší Maďarsko“ Jobbik, které prosazuje aktivní pronárodní politiku a je zárukou, že v případě odchodu Orbána z politiky, bude současný trend v Maďarsku pokračovat. Nic na tom nezmění, ani nářky mezinárodní pravdolásky (včetně té české) o jeho „fašistických a antisemitských“ kořenech…. Prostě Maďaři si chtějí svoji zemi spravovat sami i do budoucna….

Co si z maďaského případu může odnést česká antisystémová opozice

1. Nenechat se vnitřně rozdělit tlakem medií a nastrčenými agenty. Pro národní hnutí se musí sjednotit, jinak nemá šanci. V Západní Evropě neexistuje země, kde by uspěly 2 a více antisystémových stran najednou… (I maďarský Jobbik musel využít cestu vydlážděnou Fideszem) Jistě , bude to těžké, pravdoláska se neštítí žádné hanebnosti, aby antisystémovou opozici  zničila  a rozdělila. (Až jednou budou historici studovat rozpad antiislámského hnutí v létě 2016 (BPI), tak se asi budou divit, co za české „vlastence“ tehdy ve svých řadách vlastně mělo...)
   
   Ale na příkladu okolních zemí vidíme, že to jde…
    
2. Nemarněte čas – je třeba jednat rychle, za pět let již může být pozdě. Proto mi jako nejlepší varianta připadá přidat se k nejsilnějšímu. To je v tuto chvíli Okamura/Veleba….s nimi je šance udělat dvojciferný výsledek a získat reálnou moc v parlamentu. Jinak asi těžko. Malé strany jako Apači, Národní Demokracie, Koruna česká, Soukromníci atd by to prostě měly zabalit a spojit se s duem Okamura/Veleba. Na hádky o povaze ekonomiky bude čas, až bude jasné, že jsme naši zemi uhájili před agresí pravdolásky a imigrantů…
    
3. Uvědomit si, že jejich protivníkem je „pravdaláska/establishment“ nikoliv jiné antisystémové strany. Vyvarovat se proto osobních útoků na ostatní strany ze skutečné opozice.
    
4. Nebát se podpořit běžné lid, i když jím establishment hluboce pohrdá a nazývá ho „xenofoby a nácky“. Tuhle logiku pochopili již třeba v Polsku a výsledek? Vlastenecká PiS ovládla všechny nedávné polské volby. Je třeba si uvědomit, že i fotbalový fanoušek je občan a  je to jeho země a má jí většinou (na rozdíl od pravdoláskařských intelektuálů) rád, stejně jako má rád svojí rodinu a připadá mu normální, že rodina je vztah muže a ženy…. Pravdoláskařska banda je sice hlasitá a má spoustu peněz (především od zahraničních mecenášů), ale je velmi málo početná…navíc se bojí otevřeného střetu…
    
5. Oprostit se od mentality „hlavně nebýt za rasistu a xenofoba“ mezi bývalými kamarády. To znamená, že musí na první místo stavět zájmy České republiky a českých občanů. Nikoliv zájmy pochybných menšin a zahraničních vlád. V praxi to znamená třeba  zásadní přehodnocení pohledu na chování menšin (Cikáni, Vietnamci, muslimové atd…), kde musí skončit jejich privilegizace a beztrestnost, V případě muslimů je dokonce správné požadovat jejich plný odsun mimo CR z bezpečnostních důvodů, či normalizace mezinárodních vztahů především s USA, Izrealem atd, které musí být založeny na vzájemné výhodnosti.
    
6. Neblbnout – zvát si na předvolební besedy „izraelské bezpečnostní experty“, či  veřejně prezentovat heslo o „izraelizaci“ české společnosti, či se prezentovat obrázky vietnamských dětí, jak mávají českou vlajkou, patří do výbavy politiků současného establishmentu.  Stejně tak produkovat fantaskní představy, že nás menšiny proti muslimům podpoří, když občané vidí přesný opak…..Vlastenecký politik by si měl podobné trapnosti odpustit…selský rozum napoví, že národně orientovaný volič v době, kdy je jeho země vážně ohrožena, bude na podobné výstřelky reagovat alergicky,  pokud to někdo nechápe, pak se nesmí divit „výsledkům“. (Například organizátovi nedávné volební kampaně Apačů by se měl každý pro jeho neschopnost a hloupost vyhýbat, ať to již byl kdokoliv…)
    
7. Nebát se otevřít i tzv kontroverzní témata, třeba o postavení menšin vůči majoritní české společnosti, kdy se zdá, že nejméně práv má bílý heterosexuální muž…a to přece je dlouhodobě neudržitelné… (mimochodem v nové  maďarské ústavě je nyní uvedeno, že manželství tvoří svazek muže a ženy…!!!! A že je to země Maďarů s křesťanskou kulturou…)
    
8. Mít jasnou vizi, že si o své zemi chceme rozhodovat sami a nepotřebujeme žádné rady ani z východu, ale ani ze západu…