Já jsem domů přilezl po čtyřech a má tehdejší kamarádka mě dokázala odtáhnout aspoň do ložnice. Petr dopadl hůře. Cestou domů tak velebil NATO, že ho nějací komunisti zle ztřískali.

Kdyby nám tehdy někdo řekl, že v roce 2018 budou o tom, jaké vojáky vyšleme do akcí NATO, rozhodovat ti komunisti, kteří ho zbili,považovali bychom to za debilitu.

A ejhle.

Samozřejmě tahle vláda nestojí za to, aby KSČM určovala naši zahraniční politiku.

Tradiční strany prohrály s Babišem v rovném souboji o hlasy voličů k.o. Jenže ho zatáhly do jednání za zeleným stolem a tam jsou silnější. Šéf je najednou školen a možná bude skolen.

Co by měl udělat? Ve vší slušnosti hnát komunisty s jejich šílenými podmínkami svinským krokem.

Jinak moje a Petrovo utrpení vyzní nadarmo.

Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora.