Zajisté, musel by se stát kromobyčejný zázrak, aby se důležitost předsedy Filipa vyrovnala důležitosti kardinála Berana. Ani KSČM patrně nikdy nedosáhne věhlasu katolické církve, byť je dnes v Česku asi o něco populárnější.

Zeman se přes to rozhodl správně.

Co by dělal v chrámu svatého Víta i přes to, že si s kardinálem Dukou rozumí? Sledoval by mši a zajímavé, plamenné kázání konzervativního arcibiskupa. Jistě, projevy na komunistickém sjezdu byly o množství tříd méně vybrané, ale Zeman nepřijel poslouchat, chtěl být akční.

Prezidentovi podle všeho velmi záleží na tom, aby vznikla středolevá vláda v čele s Babišem. Nehraje žádnou dvojí hru, nezdůrazňuje svou úlohu, nekoupe se v pěně moci, kterou teď vskutku má. Jako by chtěl mít klid. A práci za sebou.

Zemanův projev byl navíc dobrý. Odsoudil poúnorový teror stejně silně jako Beran či Duka. Bez váhání to ale vmetl do tváře lidem, z nichž značná část považuje únorový převrat stále za revoluční čin. Možná přispěl, ale určitě chtěl přispět ku zmrtvýchvstání předsedy Filipa. To je totiž vypočítavý a tím pádem vypočitatelný politik, o kterého se vláda může opřít, byť třeba s nelibostí.

Otázka, kterou by nyní leckterý komentátor položil, a sice, co by tomu řekl kardinál Beran, je nemístná. Ten je tam, odkud se komentují věci strašné a velké nebo malé a milé. Což sjezd KSČM není.

Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora.