Rádi by vzkřísili animozity z dob studené války a využívají každé příležitosti k tomu, aby staré bipolární rozložení světa oživovali. Více než patrné to bylo z reakcí na poslední summit prezidentů Trumpa a Putina v Helsinkách. Navzdory tužkám těchto intelektuálů se svět za posledních téměř 30 let politicky výrazně proměnil a neméně významně se změnil i ekonomicky. Změnilo se i postavení, síla a zájmy jednotlivých velmocí. Trefně to vystihl v nedávném komentáři dr. Weigl: „Rusko dávno není pro USA globálním soupeřem a vyzyvatelem, byť se tak někdy samo halasně tváří. (…) Dnešní antagonismy jsou jinde. Evropa a Čína jsou z hlediska amerických zájmů daleko problematičtější.“ (http://institutvk.cz/clanky/1163.html).

Spojené státy ve své politice vždy významně sledovaly ekonomické zájmy a s rozpadem bipolárního světa váha ekonomické roviny diplomacie ještě posílila. Zajímavý a nekompromisní pohled v této souvislosti podávají data o ekonomické síle (tj. celkové velikosti HDP, nikoli ekonomické vyspělosti) jednotlivých zemí. Spojené státy si historicky drží z minulého století prvenství největší světové ekonomiky. Postavení a váha jejich soupeřů a tím i relativní váha Spojených států samotných se ale rychle proměňuje.

Ještě v polovině 80. let byl co do velikosti hrubého domácího produktu (HDP) po Spojených státech (velikosti tehdejšího HDP byla 4,3 bilionu amerických dolarů) na druhém místě Sovětský svaz s přibližně poloviční velikostí HDP oproti USA (2,2 bil.). Třetí byla v roce 1985 japonská ekonomika (1,4 bil.), s přibližně třikrát menší ekonomickou silou, navíc Japonsko od druhé světové války nebylo žádným mocenským soupeřem USA. Následovalo Německo (0,7 bil.) a Francie (0,6 bil.). Čínská ekonomika byla s tehdejšími 0,3 biliony dolarů jen asi 7 procenty amerického HDP a byla v celosvětovém žebříčku až na devátém místě.

Dnes je pořadí i váha jednotlivých zemí zcela jiná. Jednak pomalu klesá relativní váha USA ve světové ekonomice – v roce 1985 to bylo 26 procent, dnes 23 a předpovědi na rok 2023 počítají s 21 procenty. Změnil se i hlavní soupeř, který dál významně sílí.

Rusko zůstalo sice vojenskou velmocí (a tím je ve hře i na poli zahraniční politiky) a svou rozlohou největší zemí světa zasahující do řady citlivých regionů, ale z ekonomického hlediska není pro Spojené státy žádným soupeřem. Rusko je se svým HDP o velikosti 1,7 bil. dolarů až jedenácté, těsně před Jižní Koreou a Španělskem. Naopak čínská ekonomika razantně posílila (viz graf 1) a dnešní HDP Číny dosahuje 14 bilionů dolarů, tedy zhruba 70 procent velikosti amerického HDP. Třetí zůstává Japonsko s 5,2 biliony (25 procent amerického HDP), následuje Německo s 4,2 biliony a Británie s 2,9 biliony dolarů (viz tabulka 1). V první desítce žebříčku ekonomických velmocí jsou čtyři evropské země (Německo, Británie, Francie a Itálie). Současná EU-28 představuje HDP o velikosti 19,7 bilionů dolarů, tedy téměř velikost americké ekonomiky (96 procent).

Prognózy potvrzují trend posledních desetiletí, kdy čínská ekonomika razantně posiluje. Ještě v roce 1990 bylo čínské HDP ani ne na 7 procenty amerického, na začátku milénia to bylo skoro 12 a nyní téměř 70 procent. Predikce Mezinárodního měnového fondu počítají, že čínská ekonomika dosáhne v roce 2023 88 procent velikosti americké ekonomiky. Síla a proměna ekonomických center světa možná lépe objasňuje, proč Trump (možná kontroverzně, ale rozhodně nekompromisně) v duchu americké tradice hájí ekonomické zájmy své země a nevěnuje tolik pozornosti Rusku, které pro něj nepřestavuje žádné ekonomické nebezpečí, a proč naopak tolik pozornosti věnuje, zejména v ekonomických věcech, Evropě a Číně.

Graf 1: Velikost HDP Spojených států a Číny (v bilionech USD)

Zdroj: IMF (2018), vlastní výpočty z dat o HDP jednotlivých zemí. Rok 2023 predikce MF.

Tabulka 1: Relativní velikost ekonomických soupeřů Spojených států (USA = 100)

Zdroj: IMF (2018), vlastní výpočty z dat o HDP jednotlivých zemí.

Psáno pro Institut Václava Klause.