S oblibou se k takovému účelu používá mediální špinění, a když to nestačí, nastupují stížnosti nadřízeným a posléze trestní oznámení, jichž se ve zvláště „naléhavých“ případech vždy chopí nějaký pohotový státní zástupce. Z poslední doby by o tom mohli vyprávět své například Ivo Ištvan nebo Alena Vitásková, zpoza mříží Roman Pekárek a jiní.

Nepochybně slepá a tedy zcela nevinná náhoda (sic!) způsobila, že sotva dostalo reálné obrysy nebezpečí, že se Václav Klaus pokusí vybudovat kolem sebe něco na způsob pretoriánské gardy a zasáhnout do předčasných voleb, nepochybně státotvorná, nezávislá a nestranná (sic!) Česká televize vyrukovala s čerstvou kritikou jeho novoroční amnestie. K ní se pohotově přidal politizující advokát Václav Láska. Pokoušejí se oživit názor, že se Václav Klaus vyhlášením amnestie dopustil zločinu. Od něho pak je krátké spojení k myšlence o škodlivosti jeho návratu do politického života a možná i k moci.

Z uveřejněných zpráv se dovídáme, že 6.443 amnestovaných vězňů stačilo za první pololetí roku spáchat 2,5 tis. objasněných trestných činů a 699 odsouzených se již vrátilo za mříže. Kromě dvou vražd a dvou znásilnění jde převážně o trestné činy proti majetku a o 120 případů zanedbání povinné výživy.

Největší příčinou hromování proti Václavu Klausovi je ovšem uplatnění článku II amnestie, kterým bylo zastaveno trestní stíhání kauz starších osmi let, mezi nimi několik případů velké hospodářské kriminality. Ke konci pololetí se to týká 494 případů a 904 obviněných. Zvláštní pozornost zaslouží skutečnost, že jen 177 případů se 436 obžalovanými bylo zastaveno ve fázi soudního projednávání, zatímco v  322 případech s 468 obviněnými žalobci za osm let nedokázali věci dovést ani do podání obžaloby, ani do zastavení podle §172 trestního řádu.

Pozoruhodné je, že ke kritikům Václava Klause se připojují i lidé, kteří amnestii bezprostředně po vyhlášení uvítali. Někteří  se dnes od ní aspoň rozpačitě distancují. Nepřekvapuje to: takový jsme národ. Důvodem změny chování nejsou jen vcelku málo významná čísla o nárůstu kriminality jako důsledku amnestie, ale jistě také nahrazení „odesáckého“ advokáta Pavla Blažka v čele ministerstva socialistickou exprokurátorkou Marií Benešovou. Příčinou rozmrzelosti části vedoucích činitelů Vězeňské služby je skutečnost, že amnestie kromě vítaných finančních úspor a odstranění nežádoucí přeplněnosti věznic jim přinesla nové starosti: zasáhla věznice nerovnoměrně, takže tři zařízení byla třeba zavřít a zakonzervovat, jednoho se úplně zbavit a do příliš vyprázdněných věznic přesunout vězně odjinud. Některé věznice mají potíže s uhájením počtů tabulkových míst: ředitelé nemají chuť propouštět nadbytečné zapracované zaměstnance, protože se  oprávněně domnívají, že časem by za ně museli hledat náhradu a zapracovávat nováčky. To, co lidi tlačí právě teď, samozřejmě překrývá kladné dojmy z doby těsně po vyhlášení amnestie.