Změnu názvu provázelo rozšíření pravomoci také na Vězeňskou službu ČR a Celní správu ČR a vybavení pravomocemi úřadu pro vyšetřování. GIBS je tedy plnohodnotným, do značné míry  nezávislým orgánem činným v trestním řízení, zaměřeným na vyhledávání a stíhání trestné činnosti příslušníků zmíněných sborů, způsobilým vést vyšetřování až do předání státnímu zástupci návrhu na podání obžaloby. Na zákonnost jejích postupů dohlíží státní zastupitelství podle pravidel, uplatňovaných v dohledu nad činností policie.

Rok je dost dlouhá doba na to, aby se vyplatilo bilancovat úspěšnost novinky. Otevřená společnost, o. p. s. ProPolice uspořádala proto v uplynulých dnech seminář, na kterém se sešli představitelé vedení GIBS s lidmi, které jejich činnost zajímá: hlavně s policisty, příslušníky GIBS, Vězeňské služby a Celní správy, s lidmi z ministerstva vnitra, z akademické obce a s představiteli různých občanských iniciativ, ale i s oběťmi policejního násilí. Za předsednickým stolem seděli vedle moderátora z jedné strany ředitel GIBS Ivan Bílek (zatímco jeho náměstek Dušan Brunclík se skromně krčil u stolku pod pódiem), z druhé politizující advokát Václav Láska, bývalý vyšetřovatel PČR. Náhodná podobnost obrazu s ukřižováním Krista má kouzlo nechtěného.

Účastníci se zhostili celkem dobře svých rolí, takže v jednací síni většinou vládla pohoda. Ředitel GIBS podal přehled o činnosti, který byl věcně zajímavý a samozřejmě pro jeho organizaci příznivý: prostě GIBS je jeden velký, samonosný úspěch. Nenechal se vyvést z míry ani odkazy na konkrétní případy neochoty šetřit případy policejního násilí: ředitel GIBS je vrcholový manažer, o konkrétních kauzách, které jeho podřízení vyšetřovali nebo nevyšetřovali, nic neví, takže se nemůže vyjádřit. Václav Láska mu oponoval zdvořile, v mezích zákona a mírného pokroku, až na pohoršlivé tvrzení, že GIBS vděčí za svůj vznik politické objednávce ODS, roztrpčené ztrátou dosahu na funkci policejního prezidenta.

Výklad Ivana Bílka vyprovokoval debatu, která byla sice převážně kritická, ale většinou nevybočovala z mezí korektnosti.  Za zmínku stojí zvláště  milá dotěrnost  Zuzany Candiglioty,  právní ředitelky Ligy lidských práv, která důvodně kritizovala GIBS za nedůslednost při vyšetřování trestné činnosti policistů a za neochotu poskytovat informace. Poklidný ráz diskuse narušilo pouze bouřlivé vystoupení předsedy spolku Šalamoun Johna Boka, který dal průchod nevoli nad neochotou vedení GIBS v konkrétním případě stíhat policisty pro křivé svědectví a zničení důkazu obhajoby .

Větší část výhrad k činnosti GIBS, které během diskuse odezněly, byla ale do jisté míry nespravedlivá, neboť diskutující si nebyli vědomi faktoru, jehož se sice okrajově dotkl John Bok, ale v zápalu překotné snahy vyjádřit  nespokojenost jej nepojmenoval a spíše zatemnil: mám na mysli hranice, které činnosti GIBS a ostatně i policie vymezuje nastavení vztahu mezi nimi na straně jedné a státním zastupitelstvím a zprostředkovaně též soudy na straně druhé. Jde o to, že  jinak trestné jednání policistů, popřípadě též státních zástupců či dokonce soudců, jehož výstupy účelově posloužily k usvědčování obviněného, je pro GIBS tabu.