Debata, která se u nás nyní vede jako následek obřadních tanečků kolem jmenování diplomatů a Martina C. Putny, je okrajovou záležitostí: kdyby Miloš Zeman nenarazil na meze své pravomoci v těchto věcech, zakopl by o ně později někde jinde. A kdyby neseděl na Hradě Miloš Zeman, ale kdokoli jiný, narážel by časem také, i když možná na hranice jiných pravomocí. Jde ostatně o to, zda se jedná o skutečné meze pravomoci prezidenta republiky nebo jen o představy ostatních účastníků mocenských hrátek, jaké by měly být.
Zatím se Miloš Zeman deklaratorně zbavil pravomoci udělovat milost a oznámil, že nikdy nevyhlásí amnestii. Nyní navíc nabízí, že se vzdá pravomoci jmenovat vysokoškolské profesory, ale je zjevně nespokojen, že nemá hlavní slovo ve jmenování vyslanců.
Do rozvířené debaty přispěl ministr spravedlnosti Pavel Blažek návrhem na rozšíření prezidentovy pravomoci o jmenování nejvyššího státního zástupce, samozřejmě na návrh vlády. Není to velké překvapení, protože o této možnosti se hovořilo již v počátcích debat o návrhu nového zákona o státním zastupitelství. Dokonce se mluvilo i o možnosti jmenování prezidentem republiky také šéfa protikorupčního speciálu.
Překvapující je pouze časové zasazení návrhu do doby, kdy bují obavy z přílišného nárůstu moci nejvyššího státního zástupce: pozlacen pozlátkem jmenování prezidentem by vypadal ještě mocněji.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz