Téměř každá z cest začínala mírným zpožděním, které tak se zdálo nikdo neřešil. Zatímco hodiny ukazovaly čas, kdy vlak měl být na cestě, hláška na nádraží vesele pronášela zprávu, že vlak dorazí na čas (který již minul). Šlo jen o minuty, takže vlastně o nic, a proto není třeba se vzrušovat.

Plzeň – Praha probíhala lépe než jsem očekával. Oproti minulé cestě, jsem již započítal pro jistotu půl hodinovou rezervu pro přechod z Hlavního nádraží, na Hlavní nádraží (a tentokrát zbytečně) a na místě jsem zamířil rovnou do prodejny soukromého dopravce provozujícího vlaky REGIOJET. Z chladné haly s ocelovými sedátky, jsem vstoupil do příjemně osvětlené a správně vytopené místnosti, spojující prodej, informace a čekárnu, kde se dalo sedět v křeslech bez strachu, že chytím vlka, či jinou zvířenu.

Vlak přijel včas a já ze nekřesťanské peníze, přesně o polovinu vyšší než na trase Plzeň - Praha, vyrazil jsem na trasu Praha – Ostrava.

V kupé, bylo příjemně teplo a od stolku na mne svýma živýma očima hleděly elektrické zásuvky, díky nimž jsem chtěl cestu využít ke psaní a práci. Hned po rozjezdu se přišel steward (čili palubní obsluha) zeptat, zda-li já, či mí spolucestující, něco nepotřebujeme, dal nám každému lahev vody (v ceně), nabídl denní tisk (10 titulů) (v ceně) a kávu, či čaj (v ceně).

Zapnul jsem notebook, připojil se k wifi (v ceně) a začal pracovat, ne však na dlouho. Po několika telefonátech jsem se totiž dal do rozhovoru se spolucestujícími a, jak se ukázalo, bylo to to nejlepší, co jsem mohl udělat. V diskuzi jsme totiž strávili celou cestu a ta utekla možná rychleji než voda v Plzeňských řekách.

V průběhu jsem si stačil dát další čaj (zdarma) i čerstvý švestkový koláč (10,-Kč) a neodolal jsem nabízenému SUŠI (80,-Kč)., které bylo podstatně lepší, než za dvojnásobek ceny nabízí mnoho české obchody a supermarkety.

Po dojezdu jsem pak odpočinutý a relaxovaný dojel na elektrické jednokolce na míso ubytování, kde mne čekalo další překvapení. Čtyřhvězdičkový hotel mne přivítal hustou policejní kontrolou, která jistě z obavy o mé zdraví prošacovala má zavazadla, z důvodů ochrany prezidenta. Když jsem řekl, že to jako prezident nepovažuji za nutné smáli se, a to pouze do doby, než jsem jim ukázal svou vizitku.

Hotel nesoucí na štítu čtyři hvězdičky mne překvapil taktéž. Rozbité stínítko stojací lampy, osuška zakrývající jakési překvapení na konferenčním stolku, ani téměř vymotaný toaletní papír na držáčku, moc na zaslouženost oněch hvězd neukazovali. Ovšem rychlovarná konvice, která se po d osuškou skrývala, mi udělala radost skoro stejně velkou jako jeden, ano slovy JEDEN, sáček čaje připravený vedle.

To jsem ještě netušil, že rychlovarná konvice byla ten den zbytečná, protože při večerním koupání jsem zjistil, že z kohoutku do vany teče vařící voda, která by jistě již třikrát vylouhovaný sáček, zvládla vylouhovat i po čtvrté.

Zážitků bylo více, a proto myslím, že se k nim ještě někdy vrátím.

Na cestu zpět, jsem z důvodů absence jízdenek zvolil národního dopravce, jak se nezapomene zmínit v každé nádražní hlášce. Nejel jsem vychvalovaným pendolinem, ale obyčejným rychlíkem, který stejnou cestu zvládá o deset minut pomaleji, nepřičtete-li dvacetiminutové zpoždění v realitě.

Ani nevíte, jakou radost jsem měl z elektrických zásuvek v kupé. Usadil jsem se naproti mladé houslistce a v domnění, že mne o polovinu dražší rychlík nezklame jsem čekal na příchod stewarta.

Marně.

Nepřicházel.

Nevadí, alespoň je tu elektřina, s těmito slovy jsem vytáhl nabíječku na mobil a jal se nabíjet unavený přístroj. Marně. Asi malá chyba, pravil jsem a zkusil druhou zásuvku. Nic. Pak jsem pochopil rozdíl. Zásuvky hleděly do kupé očima umrlce a jak jsem se dozvěděl následně od nevrlé průvodčí, nejsou zapojené, protože na železnici, v elektrickém vlaku, jedoucím pod elektrickými trolejemi, je elektřina vzácnost.

Wifi, není.

A lidé? Kupé bylo plné mlčících jedinců.

A snad i proto, vyndal jsem svůj notebook a rozhodl se napsat tyto řádky. Možná tím pomohu jiným, které rozhodování, zda-li „národní“, či soukromý, ještě čeká.

Já pro příště vím, že plánovat a objednávat on-line včas, se vyplatí.