Totální nesvobodu si představuji tak, že se nesmí vůbec nic, je zakázáno úplně vše, tj. kultura, vzdělání, jazyk je trpěn, jakékoliv cesty do zahraničí úplně všude, případně se musí nosit na zádech nějaké označení, jako museli svého času nosit Židé Davidovu hvězdu. Dále by všichni vzdělanci a vůdčí osobnosti bez ohledu na politickou příslušnost a názory byli pozavíráni do vězení a lágrů, kde by je čekala smrt podle pořadí jako úvod do úplného zotročení a likvidaci celého národa. Nabízí se vzpomínka na protektorát Böhmen und Möhren v letech 1939-1945. K tomu by se připojilo vypalování vesnic a zabíjení jejich občanů bez milosti, jak to s námi činili za třicetileté války Švédové, abychom byli přesní a důslední ve vyobrazení toho, co je nesvoboda.

Buďme tedy trošku více spravedliví a přiznejme si, že takové to za komunismu u nás nebylo. Byl útlak, byla nesvoboda, ale ne totálně likvidační, jak by se na skutečnou nesvobodu, mohu-li něco takového jako je skutečná nesvoboda vůbec vyslovit, slušelo, byla to tedy nesvoboda jen takzvaně omezená. Měli jsme možnost se vzdělávat, byla tu kultura, i se mohlo cestovat, jen to vše podléhalo komunistické ideologii, která vše omezila až znechutila. Národ tuto omezenou nesvobodu ale přečkal a vyšel z ní nakonec silný a sjednocený, což nevídáno, jak jsme to zažili za sametu, kdy jsme jak jeden muž a jedna žena chcete-li volali: „V jednotě je síla“ všichni s nadšením za jeden provaz táhnouce.

Komunismu však předcházel kapitalismus, který zas omezoval člověka jinak, když na něj nakládal nesnesitelná břemena jsa zároveň namnoze zcela lhostejný k jeho nelehkému osudu, vyžadujíce po něm vždy na plný výkon odvedenou práci v továrně děj se co děj. Když v roce 1929 vypukla světová hospodářská krize, tak se ze zaměstnání propuštěné dělnické masy octly v hrozivé nouzi, kdy otcové rodin neměli čím nakrmit hladové krky svých dětí, které tak trpěly podvýživou. Zde je třeba hledat hlavní důvod, proč široké dělnické vrstvy uvěřily slibům KSČ o vytvoření spravedlivé beztřídní společnosti, ve které nebude myslitelné, aby člověk neměl práci a trpěl hlady. Zdálo se, že jen komunisti mají řešení, které mělo zaručit sociální jistoty pro chudé dělníky, aby se neopakovala krize podobná té ze 30. let.