Václav Klaus mladší poskytuje však nejen tyto subtilní analýzy. Obrací se na své nedočkavé čtenáře i s jinou moudrostí, která jakoby vypadla z repertoáru ODS v době její největší slávy: venkovské hostinské bychom neměli obtěžovat registračními pokladnami ani protikuřáckou regulací i z toho důvodu, že jsou to osoby, které „od státu v jádru nic nechtějí".

Interpretovat tuto formulaci, která jako by usilovala o přízeň té nejzakouřenější alkoholové místnosti, není vůbec snadné. Václav Klaus ml. jí jistě nemyslí, že se majitelé venkovských hospod vznášejí po způsobu finanční oligarchie vysoko nad infrastrukturou veřejného školství, zdravotnictví, dopravy nebo bezpečnostních složek. Autor má na mysli asi to, že můžeme být rádi, když tito lidé, nacházející se na hraně plnění zákonných povinností, vytrvávají ve své podnikatelské činnosti, protože jejich alternativou je čerpat sociální dávky a pobývat v nezaměstnanosti. Výraz „od státu nic nechtít" se zdá tedy dávat alespoň nějaký smysl pouze v kontextu dost radikální nevolby, kterou někteří naši svobodní podnikatelé svojí aktivitou každodenně realizují.

Je přitom příznačné, že pravicový komentátor, který se vyjadřuje k zákazu kouření v restauracích, naprosto ignoruje klíčový argument jeho zastánců, totiž ochranu zaměstnanců provozoven před pasívní intoxikací cigaretovým kouřem. Na rozdíl od majitelů hospod jim pravděpodobně svobodu vyhnout se dotčenému venkovskému pracovišti přisuzuje. Však už Hegel s Marxem předpokládali, že pracující osoby sloužící jsou posléze nadány vyššími schopnostmi a vyšší inteligencí než jejich vlastníci či velitelé. Možná tedy působí v hlubinné struktuře odmítání protikuřácké legislativy VUML nebo nějaký svazácký seminář. I když od Marxe nic jakoby nechtějí, přece mu nakonec pravicoví komentátoři něco ze svých honorářů dluží.

Pro většinu českého obyvatelstva zatíženého půjčkami a úvěry může být v době všeobecného bilancování potěšující, že se v tomto ohledu nacházejí na jedné lodi s tou nejinteligentnější částí české pravice. Proč by koneckonců všudypřítomná zadluženost nemohla posloužit jako základ pro zkušenost nevšední sounáležitosti, tolik potřebné pro konsolidaci této části našeho politického spektra?

Text Václava Klause ml. ZDE.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.