Ti dobří, černí chlapci se samozřejmě vrátí, akorát ne domů, ale na naše hranice. Bude jich bude víc, budou lépe vyzbrojeni a budou zkušenější. Nedůležitější poznatek, který si ze své akce, které se ve vojenské terminologii říká „průzkum bojem“, odnesli, je, že si vůči nám můžou dovolit úplně cokoli. Průzkum bojem ukázal, že v případě útoku jim hrozí maximálně lékařská prohlídka, jídlo, pití, krátkodobé ubytování, focení a odvoz zpět na místo začátku mise. Dále si také ověřili, a jistě to pošlou dál, že nepřátelští vojáci (naši vojáci!!) slouží pouze jako živé terče, protože mají zakázáno útočníka likvidovat. Aby obránce takto motivoval agresora k dalšímu útoku, je v historii válečnictví zcela ojedinělé.

Ve španělské Ceutě šlo o útok na suverénní stát, při kterém bylo plánem agresorů usmrtit vojáky střežící jeho hranice a následně postupovat dál do vnitrozemí. Že k útoku byly použity chemické zbraně (nedávno zase plamenomety) vážnost zmíněného úmyslu podtrhuje. Útočníci proto neměli být deportováni, ale postříleni a videozáznam z této akce měl být šířen po sociálních sítích. Zachránilo by se tím obrovské množství lidských životů. Ani jeden Afričan totiž neutíká před bídou, násilím, či přelidněním, ale před Afričany. Nebýt jich, tak v Africe není ani bída, ani násilí, ani přelidnění. Žádný z Afričanů také v Evropě nehledá bezpečí a lepší život, ale plody usilovné práce a nesmírného utrpení našich předků i nás samotných. Hledá pole, které nezasel, neobdělával, ale přesto hodlá sklízet jeho úrodu. Protože mezi Španělskem a ČR neexistuje žádná jiná překážka než vzdálenost, tak musíme považovat považovat španělskou hranici zároveň za hranici naší a celá věc se nás tedy bezprostředně týká. Pokusme se proto shrnout, jaké možnosti máme při řešení migrační krize k dispozici. Četnost i intenzita útoků budou mít zcela jistě vzestupnou tendenci.

Za prvé je třeba uvést, že primárním úkolem armády je bránit vlastní území a k tomuto účelu je vybavena zbraněmi. Pokud takové konstatování, označíme za extrémismus, tak naše vojáky můžeme rovnou převléknout do číšnického fraku a poslat je na hranice vítat vetřelce chlebem a solí (v naší aktuální situaci spíše kebabem). Za druhé bychom měli jasně říci, že situaci musíme posuzovat nikoli optikou iracionálního estétismu, ale prostřednictvím racionální úvahy. Iracionální estét totiž zřídkakdy najde pravdu, či řešení a pokud ano, tak pouze jako náhodný a nechtěný produkt. Za třetí: protože je pojem „třetí svět“ příliš široký, tak, v zájmu přehlednosti, vše zúžíme pouze na migraci z Afriky. Je ovšem samozřejmé, že pokud bychom do popisu zahrnuli celý „třetí svět“, tak by uvedená čísla byla ještě mnohem hrozivější...

Celý problém s migrací se dá zúžit pouze na otázku nabídky a poptávky. V současné době je v Africe poptávka po invazi do Evropy velká, protože tato transakce pro Afričany znamená možnost vysokého zisku s malými riziky. Evropský HDP na hlavu je zhruba desetkrát vyšší než africký, v Evropě prakticky všechno funguje lépe a Evropané se snaží, aby přesun Afričanů do Evropy probíhal co možná nejpohodlněji. Je tedy evidentní, že motivační faktory jsou opravdu silné a migranti se chovají zcela racionálně. Pro pořádek si ještě připomeňme, že: Evropanů (země EU) je zhruba 0,5 mld. a vymírají, Afričanů je zhruba 1,3 mld. a rychle se množí. Za 6 let jich již bude 1,5 mld. za 20 let už miliardy dvě… a tempo bude dále narůstat... Jaké varianty jsou tedy ve hře?

Varianta č. 1 „Podvolení“

To je zatím naše aktuální strategie. Její podstatou je import Afričanů na Evropské území a jejich následná integrace. Tento postup vychází z hypotézy, že Afričané převezmou naše vzorce chování a stanou se tak Evropany (Afroevropany). Uvedený postup však ignoruje několik skutečností, které vylučují jeho úspěch. Například nijak nezohledňuje fakt, že Afričané naše vzorce chování nepřijali za několik set let, kdy s nimi byli v každodenním kontaktu (koloniální a evropský ekonomický a správní systém byly obdobné). O demokracii se Afričané také nikdy nepokusili ani přemýšlet, natož ji zavést, a to i přesto, že demokratické principy jsou známy již zhruba 2 500 let. Vzhledem k tomu, že do dnešního dne nedošlo k ničemu, co by nám dalo jediný racionální důvod se domnívat, že by v tomto ohledu měly nastat nějaké změny, tak musíme konstatovat, že vše nasvědčuje tomu, že evropské vzorce chování si Afričané nejsou schopni, nebo ochotni osvojit (protože pro výsledek není podstatné, která z variant platí, tak tuto otázku nechávám otevřenou). Je proto velmi pravděpodobné, že se nikdy Evropany nestanou, i kdybychom je stokrát Evropany nazývali a rozdali jim evropské pasy.