Pokrok lidstva je odvislý i od nových vynálezů a objevů. Kdyby třeba neexistoval elektronový mikroskop, stěží bychom měli dnešní znalosti o viru COVID-19. Výdaje na výzkum, vědu a vývoj, které se mohou leckomu zdát předimenzované, jsou tedy pro každou úspěšnou ekonomiku nutné a smysluplné.

V Miláně byli nakažení zazděni

„Tento rok nezačal nijak dobře,“ říká mně kolegyně a ukazuje fotografii svého nabouraného auta. Podvědomě má na mysli mnohem širší souvislosti. Ze všech stran se na nás „řítí“ zprávy o chřipkové epidemii, válce v Sýrii, další vlně migrantů z Turecka a zejména o koronaviru. Ten vyvolává i různé paralely, třeba se středověkou ochranou proti morové nákaze. Tehdy se lidé v duchu představ středověké medicíny domnívali, že mor se šíří vzduchem. Což mimochodem, v případě plicního moru nebylo zase až tak daleko od pravdy. Tehdejší lékaři proto (obdobně jako dnes) nosili na návštěvu nemocných morem speciální ochranný oděv. Aby nevdechovali zamořený vzduch, měli na hlavě masku se zvláštním zobanem, který obsahoval vonné koření. Komnaty a domy pacientů vykuřovali a bolestivé otoky vypalovali. Obdobně jako v dnešní době pochopili nutnost izolace nemocných od zdravé populace. Například v italském Miláně nařídil tamní městský úřad, aby v domech osob nakažených morem byly nemilosrdně zazděny dveře a okna a nešťastnici pak ponecháni svému osudu. Je pravděpodobné, že pravé toto kruté opatření zachránilo město před nejhorším řáděním nemoci.

Něco nám to připomíná

Už brzy po skončení epidemie si zejména přístavní města uvědomovala výhody izolace. V roce 1374 zakázaly Benátky cestovatelům a mořeplavcům s podezřením na nákazu morem vstup do města. V Marseille zadržovali od roku 1383 lodě, na nichž se vyskytl mor na 40 dní v karanténě. O dvě století později se situace postupně zlepšila – ovšem za jakou cenu! Oddíly zdravých, svěžích vojáků obkličovaly morem napadená města. Občany, kteří přelézali hradby, aby unikli nemoci, bezohledně stříleli. Tak byla ohniska nákazy ohraničena. Karanténní opatření byla tak účinná, že se nemoc po roce 1670 už ve velkém měřítku nerozmohla. Z časového odstupu lze říci, že toto vítězství – kromě jiných činitelů – umožnilo rychlý populační růst, který začal v 18. století a trvá dodnes.