Moje matka po dlouhá léta pracovala jako hlavní ekonomka v továrně na oplatky v Mariánských lázních, kde se právě tento typ oplatek vyráběl. Moje matka byla odsouzena být stále hlavní ekonomkou, poněvadž nebyla ve straně, a tak i když továrnu prakticky vedla, seděl nad ní vždy nějaký soudruh či soudružka, kteří většinou výrobě nerozuměli.

Tehdy stály oplatky málo. Poslední cena, co si pamatuji, byla asi deset korun za krabici, v které bylo deset kusů oplatek. Dnes je jich v stejné krabici sedm a prodávají se za necelých sto korun. Jelikož v době mého dětství byly součástí platů i naturálie, byli jsme oplatkami zásobeni. Pamatuji si dobře jejich chuť i výrobu…

Dnešní Lázeňské oplatky jsou nejen drahé, ale kvalitou se nedají s těmi původními srovnat. Oříškovo-cukrového posypu, který je vlisován mezi dva pláty, je méně a je nepravidelně rozmístěn, okraje oplatek jsou poloprázdné. Vše podle pravidla, kdo neokrádá ostatní, okrádá sebe. A to neplatí jen pro lázeňské oplatky.