Pokud se má Národní galerie zpronevěřovat svému poslání, měla by nejdříve vzniknout široká odborná diskuze a ani ta není zárukou, že by vývoj šel správným směrem, poněvadž je řada příkladů z minulosti, kdy se celé okruhy odborníků mýlili. A dnes se mýlení, někdy i záměrné, šíří čím dál tím víc.

Současná Národní galerie dává najevo, že by se nejraději svých historických budov zbavila, vystavila na Zelené louce kuriózní super galerii, ale to je naprosté nepochopení města Prahy. Praha je historické město podobně jako Benátky a proto je i umění umístěno v historických budovách. Nové agresivní budovy muzeí se staví v místech, kde významné historické budovy chybí a Praha je, bohužel, za posledních třicet let zaneřáděná mnoha zbytečnými stavbami a potřebovala by spíše ochranu než agresi.

Rád bych připomněl setkání klubu ředitelů velkých světových uměleckých muzeí (BIZOT Group), které se konalo v Praze v r. 2010. Část zasedání byla i ve Veletržním paláci, který všichni obdivovali a prohlásili, že je to náš nejvýznamnější exponát a že je neuvěřitelné vystavovat moderní umění v dobové architektuře takové kvality.

Dnes je Veletržní palác opět prázdný jako před mnoha lety. Je smutné tam vejít.

To, co Národní galerie hlásá, je zmatené a je těžké se v tom vyznat. Nové budovy se plánují na nejrůznější místa Prahy. Mezitím proběhla i úvaha o úpravě Veletržního paláce a má se vypisovat soutěž, ale taková soutěž už byla vypsána a vyhrálo jí slavné liberecké architektonické studio, které již kdysi úpravy Veletržního paláce provádělo. Tento plán byl v plné šíři schválen Ministerstvem kultury a byl zaplacen. Pamatuji si částku kolem miliónu korun. Projekt byl komplexní a řešil nejen vnitřní dispozice, ale i změnu nájezdu do podzemí, apod.

Nikomu nevadí, že se to má platit znovu. Co dělají páni ministři kultury a celé ministerstvo?

Současný ředitel Jiří Fajt byl špatným hospodářem a to, že prezident republiky mu nechce udělit profesuru je právě z důvodu jeho problematické finanční politiky.

Národní galerie v Praze podstoupila novou designovou úpravu svého loga, kde mimochodem změnila i historický název. Neměla by se jmenovat Národní, protože dělá všechno proto, aby byla světová. Ti, co se zajímají o umění dobře vědí, že právě intenzivním řešením vlastních problémů vznikala ta nejsilnější díla. Jsou to zbytečné výdaje (a takových je řada), přitom je zanedbávána prioritní povinnost NG – získávání akvizic. To je velmi špatný vklad do budoucna.

Ještě jsme nezanikli, stále existuje Česká republika, která se může odvolávat na dlouhé dějiny, byť chvílemi problematické. O to víc bychom měli pracovat pro zdůraznění naši identity.

Umění vznikající v Čechách přispělo důrazně k vývoji světového umění a často velmi osobitě. (Vzniká projekt „Hrdých dějin Českého umění“.)

Národní galerie ztratila hrdost na to, že je národní.

Žádám tímto politiky, pracovníky v kultuře a všechny, kteří se nestydí za to, že jsou Češi, aby se pokusili změnit současnou situaci Národní galerie. Je to zločin páchaný na české kultuře.

Milan Knížák