Používají se však, aniž by bylo obecně jasné, co znamenají. Pro mne je kultura pojem z oblasti společenskotvorné, tzn. že patří někam mezi kódy, zákony, limity, které kodifikují společnost. Kulturou se vyjadřuje typ společenského zřízení, jeho symboly, jeho schopnost obstát a vyvíjet se, ale i způsob života jednotlivých obyvatel. Jedná se o soubor imperativů, které nejsou explicitně vyjadřovány, ale přesto tvoří základní materiál, z něhož jsou principy existence společnosti vytvářeny. I když se kultura jako pojem v ústavách a sbírkách zákonů téměř neobjevuje, je jasné, že zákony jsou dány a podmíněny typem kultury té které společnosti. Kdybych to měl zkrátit, řekl bych, že kultura je civilizační typ. (Byl jsem v pokušení napsat civilizační stupeň, ale to by asi nebylo správné, poněvadž to již obsahuje určité hodnocení.)

Na rozdíl od toho je umění zásadně spjato se subjektem. Je a musí být postaveno na osobním zaujetí, až posedlosti. Umění je vzepjetí jednotlivce a může působit i protispolečensky. Umělec nemusí ctít kulturní stimuly, naopak, může mu být kultura protivná. To se mnohokrát potvrdilo až tak silně, že umělec byl při nástupu moderny automaticky vnímán jako společenský rebel. Na druhé straně je jasné, že umění je modifikátorem kultury. Ze zrnek subjektivních uměleckých postojů může společnost vygenerovat obecně platné principy, ale současná demokratizace a sekularizace umění má za následek ztrátu noblesy, vznešenosti (a nebojme se dodat) a elitnosti, bez kterých nemůže umění existovat, i když je to někdy hodně zašifrováno.

Pár poznámek k pojmu „Leitkultur“, přicházejícímu z Německa. Některé státy (především ty bohaté) avizují, že chtějí podporovat kulturu a umění, a ukazují tak vlídnou, chápající civilizovanou tvář politické elity, která je mecenášem všeho tvořivého. Ve skutečnosti je to jinak. Je to především touha po ovládnutí umělecké scény např. pomocí grantů a podpor, a především zatažení umění do oblasti zábavy. Proto ty touhy po masovosti, hojné návštěvnosti a maximálním rozšíření. Zábava je jedním z nejúčinnějších prvků manipulace. Sport a umělecké obory ve své variabilitě jsou účinnými prostředky na zabavení obyvatel a zpacifikování, zredukování, spoutání velké části intelektuálních aktivit, které by jinak mohly vést k občanské nespokojenosti. Závislost na státu nastavuje jasné limity, které si jejich uživatelé většinou nechtějí připustit.