Stále se spekuluje o tom, zda ruský prezident Putin je či není nemocen rakovinou, a z většiny textů je cítit nenávist a přání, aby „chcípnul“. I kdyby Putin byl ten největší nepřítel, je odporné přát mu smrtelnou nemoc.

Političtí oponenti by v kultivovaném světě měli být, pokud nějaké zločiny páchají, souzeni nezaujatým soudem (jestli takový existuje). Lidské vášně už napáchaly spousty zločinů.

Naší západní společnosti chybí skutečné vzdělání. Stohy informací, hory zbytečných vědomostí, které rostou všude po světě, nenahradí jemnost mysli a pokoru duše.

Nezaujaté diskuze se z našeho světa rychle vytrácejí a místo snahy najít řešení se rojí kaskády nadávek a proudy nenávistí.

Směšné středověké ctnosti, mám na mysli onu zdánlivě legrační, pro mne však nekonečně důležitou „rytířskost“, se vytratily. Probodnout svého soka mečem při otevřeném boji tváří v tvář je kruté, ale čestné. Přát mu, aby zemřel na potupnou nemoc, a uvolnil nám tak místo, je hnusné, hnusné…

Uvědomuji si primitivnost a směšnost svých tvrzení, ale vůbec mně to nevadí. Věřím, že stále platí. Možná víc než současná gesta falešné pseudohumanity.