Oficiálně kvůli zdravotním obtížím, ovšem ve skutečnosti pod tlakem obvinění, že se stýkal s gangstery a že jeho kancelář přijala nelegální dar. A kdo že by Blažka v takovémto případě vystřídal? Inu, starý osvědčený Jiří Pospíšil, před třemi nedělemi obětovaný při zmíněné přestavbě vlády.

Ten příběh se skutečně odehrál, ale je japonský, jména českých osobností jsem na začátek vybral jen kvůli lepší představě, omlouvám se zejména Pavlu Blažkovi. Myslím, že stojí za to se o té kauze zmínit, už jen kvůli povaze obvinění, kvůli nimž se musel japonský ministr poroučet tak brzy po nástupu do úřadu. A snad zbude ještě místo na pár slov o nejčastějších důvodech rezignací japonských politiků.

Padlý ministr se jmenuje Keišú Tanaka a je mu čtyřiasedmdesát let – v Japonsku věk zralého politika. Už dva týdny poté, co dosedl do ministerského křesla, a to bylo 1. října, se o Tanakovi začalo psát, že má styky s japonskou mafií - jakuzou. Nadto se objevila zpráva, že Tanakova kancelář brala mezi rokem 2006 a 2009 příspěvky od firmy, která má zahraniční majitele. Japonský zákon přitom tamním politikům zakazuje, aby brali příspěvky od cizinců. Porušení zákona bylo v tomto punktu jasné, takže Tanakovi lidé museli prohřešek přiznat.

Druhé obvinění se však Tanaka snažil zlehčovat. Zjevně doufal, že se mu podaří udržet v úřadě. Týden se snažil přežívat a před pokračující mediální palbou se kryl tím, že záležitosti, které jsou mu kladeny za vinu, jsou staré třicet let. Šlo hlavně o to, že Tanaka hrál důležitou úlohu při organizaci svatby jednoho vysoce postaveného gangstera. Byl tu dohazovačem, což je role, která si v Japonsku udržela mnohem déle mnohem větší váhu než v našich krajích. Tanaka nepopírá, že dotyčného pána znal. Tvrdí nicméně, že neměl ani tuchu o tom, že jde o váženého člena jakuzy.

Jakuza má staletou historii a je specifickou a zdá se, že nevykořenitelnou součástí japonské společnosti. Někdy dokonce postiženým pomáhá dříve než stát – to třeba platilo v 90. letech po ničivém zemětřesení v Kóbe a jeho okolí. Většina Japonců to akceptuje – společnost a zejména novináři jsou však velmi citliví na zmínky o prorůstání organizovaného zločinu do politiky. To zlomilo Keišúovi Tanakovi politický vaz. Proto se do uvolněného ministerského křesla mohl vrátit při předchozí přestavbě vlády obětovaný Makoto Taki.

Mimochodem, muž stejně starý jako Tanaka, tedy také čtyřiasedmdesátník. Politicky není Taki žádnou těžkou vahou, má za sebou šedou kariéru státního úředníka. Což je zároveň výhodou, neboť, jak trefně říká mluvčí japonské vlády Osamu Fudžimura, Taki má hlubokou znalost toho, jak funguje systém japonské justice. A další plus pro Takiho: ve svém předchozím ministerském období prosadil zpřísnění zákonů, které umožňují postih bezohledných řidičů. Sklidil za to pochvalu veřejnosti.

Takové muže premiér Jošihiko Noda naléhavě potřebuje. Zoufale potřebuje přesvědčit, že má k dispozici kované a nenahraditelné odborníky.V současné době totiž čelí smrtící kombinaci: aby prosadil nepopulární zákony, potřebuje součinnost opozice – jenže ta mu půjde na ruku jedině za předpokladu, že Noda vyhlásí brzké volby. A v nich, pokud se nestane zázrak, nemohou zvítězit Nodova nepopulární vláda a její základ, Demokratická strana Japonska.
Ale to už zabředáváme do souvislostí, které jsou pro středoevropského posluchače nezáživnou, vzdálenou, španělskou, totiž japonskou vesnicí. Řekněme si raději, proč zpravidla odstupují japonští politikové.

To by mohlo být pro zemi, jejíž veřejní činitelé se tak rádi řídí osvědčenou tuzemskou devízou „lepší drzé čelo nežli poplužní dvůr“, podstatně zajímavější. V Japonsku platí to, co v jiných vyspělých demokraciích: veřejnost i média mají jasnou představu o tom, co je slušné a co už ne, a jejich tlak bývá dostatečně silný na to, aby provinilec rezignoval. Japonští politikové nejčastěji odcházejí kvůli porušení zákonů o financování politických stran. A Keišú Tanaka rozhodně není první, kdo padl kvůli přijetí zákonem zakázaného příspěvku od cizince. Časté jsou i abdikace kvůli nevhodným nebo pouze kontroverzním výrokům. Několik příkladů: „Ženy, to jsou jen stroje na výrobu dětí.“ Nebo: „Černoši se hodí pouze k montování aut.“ Nebo: „Kraj kolem fukušimské elektrárny je zónou smrti.“ Případně: „Už jsem se smířil s myšlenkou, že k ukončení války bylo nezbytné, aby se na Nagasaki svrhla atomová bomba a aby nesčetný počet lidí prošel velkou tragédií.“

Pro pořádek: vyskytl se i případ, že nadějný japonský politik odstoupil kvůli nemanželské aféře, oni si totiž s reportérkou, která ho zpovídala, porozuměli tak dokonale, že skončili v hotelové posteli – to je však případ výjimečný. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele