Máme u nás v českém jazyce jedno takové záhadné úsloví. A ještě záhadnější je způsob, jímž se toto úsloví vysvětluje. To záhadné úsloví sluje – „natotata“.

A když pak někdo „zabrousí“ do lingvistické oblasti v touze rozpoznat, co vše zahrnnuje ono úsloví „natotata“, kromě všech možných a obvyklých hned, ihned, okamžitě, rázem, neprodleně, promptně, rovnou měrou, za chviličku, obratem, bez odkladu, obratem ruky, obrátkou, v okamžení, tak člověku nakonec jako nejlepší vyvětlení předchozího pojmu přijde – „cobydup!“

Čeština vám prostě nabídne tolik nádherných možností – jak se neopakovat!

A proč jsem se vlastně ponořil do lingvistických tajů našeho jazyka?

Četl jsem už snad ve všech možných magazínech a novinách, a na nejrůznějších webech a portálech, jak naši slovutní žurnalisté rozebírají „třas“ kancléřky Merkelové.

Když se „třásla“ po prvé, ano – byla to dehydratace. Ale už za týden žurnalisté hlásili, že se kancléřka třásla po druhé. „Jsem v pořádku“, komentovala kancléřka celou záležitost. Neuplynul další týden, žurnalisté identifikovali třetí „třas“ - a paní kancléřka k tomu jen suše - „budu s tím asi muset nějakou dobu žít“.

Inu, třikrát za necelé dva týdny, asi s tím nakonec Mutti Merkel bude „muset žít“. Ovšem pro „investigativní“ žurnalisty se tím otevírá veliká otázka – zřejmě to tedy nebyla dehydratace a zřejmě není s paní kancléřkou vše úplně „v pořádku“.

Co tedy je příčinou toho „třasu“?

Investigativním žurnalistům tedy zůstává k dispozici jen její oznámení - „budu s tím asi muset nějakou dobu žít“. Což ale neříká vůbec nic.

Co by to ale bylo za investigativce, kdyby nebyli schopni nabídnout nějaké vysvětlení, nějakou správnou konspiraci, o co by tedy mohlo v daném případě jít, zejména pokud se od paní kancléřky vlastně nic nedozvíme?

Nebudu tedy – s dovolením - čekat, až se kancléřka bude „třást“ po čtvrté a nabídnu laskavému čtenáři „možné“ vysvětlení.

Je vlastně s podivem, že žádný z našich „slovutných“ investigativců dosud s nějakým návrhem nepřišel. Abych tedy byl prvním na pomyslné cílové pásce – předložím vám jedno takové obstojné vysvětlení, co by za tím podivným „třasem“ paní kancléřky mohlo být.

Parlamentní listy již jednou psaly v komentáři o kancléřce Merkelové a její autoritě v dobách její největší slávy (ZDE).

Parlamentní listy před půl rokem psaly o tom, že i v Německu se objevilo několik kverulantů (asi 2000), kteří podali na kancléřku Merkelovou žalobu k Ústavnímu soudu v Karlsruhe – kvůli jejímu údajnému „protiústavnímu“ jednání. To jen tak na vysvětlenou, že žaloba k Ústavnímu soudu na předsedu vlády – a ve stejné řadě třeba i na presidenta - není ani zdaleka jen naší specialitou.

Ano, jednalo se o uprchlíky.

Ale tehdy se německý Ústavní soud proti těm žalobám postavil a všechny je šmahem zamítl. Těch zhruba 2000 osob, to byli vlastně jen soukromníci, německy die Privatmenschen, tedy - žádná německá Transparency International ani Milión chvilek mezi těmi žalujícími stranami nebyly.

Ovšem podobná kritika se objevila letos na jaře znovu.

A jejími autory už nebyli žádní „Privatmenschen“. Angličtina pro to má velice příhodné slovo – „insider“. „Insider“ je člověk, který nejen že má důvěrné informace přímo od zdroje, ale je dokonce jedním z těch, kteří byli u toho, když se rozhodovalo. Takovým insiderem byl například August Hanning, bývalý šéf německé rozvědky (BND), jehož Merkelová už v roce 2015 vyhodila kvůli jeho „desetibodovému plánu“ integrace uprchlíků. Avšak kruhy okolo BND zůstaly už natrvalo v opozici.

Dalším, kdo byl „odejit“ z čela BND, byl Gerhard Schindler – do předčasného důchodu, dalším kritikem byl policejní prezident Dieter Romann.

Ovšem v dubnu letošního roku se ozval možná jeden z nejvýše postavených „insiderů“. Tentokrát jde o člověka, který stál kdysi v čele „firmy“, jež až dosud kryla kancléřčino dobrodužství s uprchlíky. Hans-Georg Maassen, bývalý prezident německého Ústavního soudu v Karlsruhe, něm. Verfassungsschutz, se postavil s nejostřejší kritikou uprchlické politiky Merkelové.

O měsíc později začaly kancléřčiny „třasy“.

Takže dávám našim slovutným investigativcům na zvážení možnost, co by mohlo být skutečnou příčinou „třasu“ paní kancléřky.

Možná to byla „dehydratace“, možná, že to „bude už v pořádku“. Možná, že s tím „třasem“ bude muset kancléřka po nějakou dobu žít.

Ale možná to byl docela obyčejný strach. Tedy „ďas“ z toho, co lidem po celé Evropě způsobila.

Vždyť kancléřka Merkelová byla prakticky po celou dobu své kariéry na špičce v žebříčku obliby mezi německými politiky. A dokud byla kryta Ústavním soudem, neměla se vlastně čeho bát. Jenže nyní se proti ní postavil Hans-Georg Maassen, dnes už bývalý president německého Ústavního soudu.

Může se stát, že kancléřka Merkelová bude muset čelit situaci, jakou až dosud nikdy řešit nemusela. Může se stát, že bude muset čelit nedůvěře nejen vůči své koaliční vládě, ale vůči své osobě.

Jenže – ztracená důvěra se velice těžce vrací zpět. I mezi obyčejnými lidmi je to jen velice zřídka vídaný jev.

Ale - abych pravdu řekl – v politice takový případ neznám.

Takže, dovolte mi uzavřít tuto úvahu vzdáním díku nádhernému českému jazyku: Pokud je příčinou „ďas“, tak přijde „třas“ - cobydup!

To je – natotata!