Tato situace, která dnes hýbe světem, začala docela jednoduše: Soudce Nejvyššího soudu Britské Kolumbie, nejzápadnější kanadské provincie, vydal na paní Wanzhou zatykač na žádost Spojených států. Spojené státy se prý domnívají, že paní Wanzhou ošálila finanční instituce zamlčením skutečnosti, že je firma Skycom pobočkou firmy Huawei v Hong-Kongu a narušila sankce uvalené na Írán. USA tedy požádaly Kanadu jako svého severního souseda, aby paní Wanzhou zatknul, protože byla na jeho území, když přesedala na letišti ve Vancouveru z jednoho letu na druhý. Po zatčení mají Spojené státy lhůtu 60 dní během níž mohou podat formální žádost o její vydání. Dosud to Spojené státy neudělaly, ale prý to nebude trvat dlouho a dojde k tomu. Poté bude mít kanadský ministr spravedlnosti 30 dní k tomu, aby vydal “příkaz k akci”, čímž se spustí úplný vydávací process. Reportér kanadské agentury National Press pan Brian Platt sdělil, že při projednávání tohoto případu uvedly soudní autority, že předběžné vyšetřování bývá v takových případech typicky nepolitické a dává se na zpracování státním zaměstnancům, aby situaci analyzovali a zajistili, že splňuje základní požadavky pro vydání.

Jakmile je později vydán příkaz k akci, další projednávání se děje před soudcem, v tomto případě členem Nejvyššího soudu Britské Kolumbie. Zde podá zástupce amerického ministerstva spravedlnosti podrobnosti o požadavku na vydání paní Wanzhou a zde prý bude mít skupina jejích obhájců možnost požadavek zpochybnit. Kanadský soudce bude muset rozhodnout, zdali mají Spojené státy dostatečné důkazy, aby mohl být zahájen spravedlivý soudní process a zdali by zločin, z něhož je paní Wanzhou viněna, byl také zločinem, kdyby k němu došlo v Kanadě. Jestliže se soudce rozhodne pro to vydat paní Wanzhou do USA, ta se může proti tomuto rozhodnutí odvolat k Odvolacímu soudu Britské Kolumbie a případně až k Nejvyššímu soudu Kanady. Posledně jmenované soudy ale mohou odmítnout zabývat se odvoláním.

Až potud se jednalo bez účasti politiků, ale potom přejde záležitost na stůl ministra spravedlnosti, který učiní konečné rozhodnutí o tom, zdali bude zatčená osoba předána soudnímu systému do jiné země. “I když soudce o dané osobě prohlásí, že vyhovuje všem požadavkům na vydání do cizí země, o vydání rozhoduje nakonec ministr spravedlnosti”, prohlásil 12. prosince 2018 soudní hodnostář a pokračoval, že konečné rozhodnutí musí udělat ministr, aby “došlo k vyrovnání, které je úlohou ministrů”.

Paní Wanzhou bude mít právo seznámit se s radou, kterou dostane kanadský ministr, aby mohl o ní rozhodnout. Ona může podat návrh na soudní revizi, jestliže se domnívá, že rada není správná.

Dosavadní záznamy ukazují, že kanadské soudy vyhověly naprosté většině (více než 90%) amerických požadavků na vydání. Soudní hodnostář to vysvětlil tak, že je to tím, že je dostatek času od doby, kdy je podán první návrh na vydání, potom během jeho upřesňování a diskuse s Kanaďany, aby ti správně a úplně pochopili, oč Američanům jde, takže výsledný úspěch ani nepřekvapuje.

Prostý občan, za jakého se považuje i překladatel článků o tomto případu, se diví, jak to, že mají Spojené státy 60 dní na to, aby požádaly Kanadu o vydání paní Wanzhou, poněvadž měl za to, že obžaloba té čínské podnikové finanční autority již byla vypracována a právě na jejím základě požádaly Spojené státy o její zatčení. Šedesát dní na dodatečné odůvodnění pro zatčení a 30 dní pro Kanadu, aby si to odůvodnění dávala upřesnit, znamená čtvrt roku čili jeden fiskální kvartál a teprve potom mohou obhájci paní Wanzhou začít studovat obžalobu a připravovat obhajobu.

Prostý občan se ale může divit ještě i víc – vždyť právě proto není ničím jiným než prostým občanem. Diví se třeba tomu, proč se kanadští politici i novináři diví tomu, že Čína zatkla za odvetu dva Kanaďany. Jako prosťáček zná přísloví “Oko za oko, zub za zub”, ale to sem zřejmě nepatří. Paní Wanzhou přece spáchala mezinárodní zločin tím, že nerespektovala americké sankce proti Íránu, zatímco jednomu dříve odsouzenému Kanaďanovi, který pašoval heroin, byl trest zvýšen na trest smrti.

Ve středu 23. ledna se ale začaly divit statisíce, možná i miliony lidí, když o den dříve promluvil pan McCallum, kanadský vyslanec v Číně, vzpomínaný u titulku. Podle reportérky agentury Postmedia, paní Marie-Danielle Smithové, svým projevem doslova kdekoho doslova rozzuřil. Jakožto dřívější ministr pro přistěhovalectví se vyjádřil v Markhamu u Toronta na setkání s čínsko-kanadskými žurnalisty, že má paní Wanzhou naději hájit se účinně proti obžalobě. Tím, že uvedl “silné argumenty”, jichž by mohli obhájci paní Wanzhou použít, odstoupil od kanadské oficiální zásady, že se tento soudní případ ponechá probíhat bez politického vměšování. Ihned se objevily požadavky, aby byl pan McCollum odvolán z funkce vyslance.

USA a Čína si už po dobu roku navzájem na sebe uvalovaly obchodní sankce v objemu miliard dolarů a firma Huawei se Američanům zvlášť znelíbila. Ti přesvědčili své spojence ve skupině “Pěti očí”, aby firmě Huawei zabránili ve vývoji datové sítě 5G. Kanada se prý nepřipojila. Napjaté americko-čínské vztahy se začaly uklidňovat v tom okamžiku, kdy byla paní Wanzhou zatčena. Prezidenti Donald Trump a Xi Jinping souhlasili s příměřím ve válce tarifů. Prezident Trump dokonce prohlásil, že by “určitě intervenoval” v záležitosti pani Wanzhou, kdyby se to ukázalo jako výhodné pro byznys. Pan McCallum naznačil čínským reportérům, že zmínka o předpokládaném “politickém zásahu pana Trumpa” v záležitosti, kterou Kanada považovala za čistě soudní, by mohla být jedním bodem obhajoby. Navíc dodal: “V tomto případě se navíc jedná i o extrateritoriální aspekt a ke všemu tu jsou sankce proti Íránu, k nimž se Kanada nehlásí”. Jeho slova se dostala i na Youtube: ZDE, ZDE, ZDE aj. Své názory ztlumil sdělením, že vláda do tohoto případu nijak nezasahuje a nechává průchod soudnímu jednání. Zdůraznil všeobecně přátelské vztahy Kanady a Číny a dodal, že všichni jeho tři synové mají za manželky ženy čínského původu.

Jakmile jeho názory vešly ve známost, vyvolaly silnou kritiku, mimo jiné i proto, že na jeho setkání s žurnalisty nebyly pozvány nejznámější agentury. Úřad ministryně zahraničních věcí paní Chrystie Freelandové se k případu nevyjádřil, protože je paní ministryně na konferenci Světového hospodářského fóra. Jako jediná politička, která se k tomuto případu vyjádřila, řekla v prosinci na adresu prezidenta Trumpa, že „naši partneři ve věci vydání zatčené by neměli zavádět do případu politiku“. Vedoucí oficiální opoziční Konzervativní strany pan Andrew Scheer ale prohlásil, že by okamžitě pana McCalluma zbavil funkce vyslance. Ministerský předseda Justin Trudeau se k případu osobně nevyjádřil a podotknul k reportérům v provincii Saskatchewan pouze to, že se domnívá, že „náš soudní systém je silný díky tomu, že lidé mohou předkládat svou vlastní obhajobu a já vím, že paní Wanzhou tak učiní“. Její právník pan David Martin odmítnul záležitost komentovat a americké ministerstvo spravedlnosti se nemohlo vyjádřit proto, že jsou vládní úřady pro nedostatek peněz zavřené. Dřívější kanadský vyslanec v Číně pan David Mulroney varoval před hledáním nějaké grandiózní stratégie ve slovech pana McCalluma. Zmíněný odborník na Čínu Charles Burton je přesvědčen, že vyslanec pan McCallum nemá na veřejnosti vyjadřovat žádné osobní názory, které by nebyly oficiálním stanoviskem kanadské vlády. Řekl, že by to bylo nanejvýš nevhodné a je otázka, zdali by měl pokračovat jako vyslanec v tak citlivé době v kanadsko-čínských vztazích, jestliže vykazuje tak velký nedostatek soudnosti, jak právě předvedl. Pan Buton se domnívá, že by obhájce paní Wanzhou mohl argumentovat na základě vyslancových slov, že Kanada hledí na tu věc politickým pohledem, což by oslabilo důvody pro její vydání do USA.

Naprosto tvrdě a nekompromisně se vyjádřil známý komentátor pan Andrew Coyne (Postmedia News), pro něhož je tento případ ukázkou toho, jak se Kanada hroutí pod čínským nátlakem. Tvrdí, že se nejedná o žádné narušování amerických sankcí proti Íránu ani o žádnou souvislost s filiálkou Skycom v Hong Kongu, nýbrž o bankovní podvod, což je zločin trestný v USA stejně jako v Kanadě. Je skutečně s podivem, kolik odborníků se náhle zrodilo po konferenci vyslance McCalluma. Pan Coyne se domnívá, že snad mohlo jít i o náznak toho, jak by se mohl zachovat kanadský ministr spravedlnosti, až dostane na stůl doporučení k vydání paní Wanzhou do USA, protože jeho slovo bude konečné. I to je podle názoru pana Coyna známkou „kanadského měknutí pod čínským tlakem“. Zatím tráví paní Wanzhou díky kauci už týdny na značně omezené svobodě ve Vancouveru v nejistotě, kde bude za dva měsíce.