V těchto dnech se v Plzni opět staví pomník „Díky, Ameriko!“. Byly přivezeny nové žulové kvádry až z Francie. U původního pomníku totiž do roka popraskaly sedm metrů vysoké žulové pylony. Asi vlivem překrucování. Dějin.

Je totiž velmi zajímavé, že nikdo z těchto oslavovatelů vůbec nepřipomíná to, jak se ve skutečnosti americká armáda na našem území chovala. Podle některých názorů to bylo stejné, jako chování americké okupační správy v Německu, podle jiných názorů ještě horší.

Pamětníci vyprávěli, že v Plzni vypuklo 5.5.1945 povstání a německé vojenské posádky a velitelství složily zbraně a plzeňský rozhlas hlásil do éteru: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří“. Američané vstoupili do Plzně 6.května 1945, odmítli žádost Revolučního národního výboru v Plzni o poskytnutí vozidel a zbraní pro dobrovolníky, kteří chtěli jet na pomoc bojující Praze, tento odjezd zakázali a české vojáky a četníky odzbrojili. Pokusili se zakázat i Revoluční národní výbor a zakázali vydávat české noviny. Na americkou armádou zabraném území patřícímu před válkou Československé republice bylo množství skladů a zásob nejrůznějšího zboží, pohonných hmot a potravin. Co americká armáda neodvezla do americké okupační zóny v Německu, to cíleně zničila.

A již vůbec nikdo nepřipomíná to, že Američané bombardovali Škodovy závody v Plzni 17., 18. a 25. dubna 1945. Tedy v době, kdy byla válka již prakticky u konce. Na tento závod bylo tehdy svrženo přes 5.000 tříštivých a zápalných bomb. 29 objektů bylo zcela zničeno, 21 těžce poškozeno, infrastruktura byla zcela zničena. Při bombardování Plzně bylo zničeno 505 budov, seřazovací nádraží a další objekty. Přitom bylo zabito (Američany a 14 dnů před koncem války !!) 624 Čechů a 453 jich bylo zraněno.

Když si ruiny prohlížel oslavovaný osvoboditel, americký generál Patton, měl údajně prohlásit: „Dobrá práce, jsem spokojen.“

Z toho všeho vyplývá, že taktika spálené země, kterou Američané uplatňovali, byla záměrná a cílená.

Po zveřejnění Košického vládního programu Američané pochopili, že ČSR nebude ve sféře jejich vlivu, a že tedy zdejší továrny je nutno zničit, aby nemohly být konkurencí západních firem. (Tak trochu to může připomínat rušení a bourání našich továren po roce 1989.)

A tak, když k tomu ještě přidáme množství dalších bezohledných náletů na jiná česká města, které v roce 1945 již neměly na vývoj války žádný vliv, ale stály nás ohromné materiální škody a způsobily zbytečnou smrt tisíců Čechů, můžeme dojít k názoru, že Američané na našem území napáchali více škody než užitku.

A vzhledem k tomu, jak velmi mírně zacházeli s německými vojáky, kteří doslova pospíchali do jejich zajetí, můžeme s jistotou napsat, že Američané na našem území zabili více Čechů, než Němců.