Mohlo by se zdát, že přehání, ale nejsou daleko od pravdy. Více než evidentní je snaha určitých skupin v USA zvrátit běh dějin. Ještě před inaugurací v prosinci moderátor CNN Wolf Blitzer dával jakýsi návod pro to, co se stane, když hned první den bude proveden atentát na Trumpa a viceprezidenta. Vítězoslavně přichází s tím, že se pak vlády opět ujme Obamova administrativa (viz). Mimo jiné otázka byla nastolena podle nového seriálu televize ABC „Designated Survivor“ v hlavní roli s Kieferem Sutherlandem. Demonstraci ve Washingtonu vzala pochopitelně s povděkem Hillary Clintonová: „Děkuji organizátorům i všem účinkujícím a účastníkům za to, že hájili naše hodnoty. To je dnes důležitější než kdy jindy. Jsem hluboce přesvědčena, že společně jsme silnější.
Jako organizátoři se k akci hlásí skupina místních aktivistů nazývajících se „#DisruptJ20“ (oficiálně vedená pod hlavičkou „DC Counter-Inaugural Welcoming Committee") a tvrdí, že je podporovaná občany USA. Aktivisté otevřeně mluvili o narušení inauguračního aktu 20.ledna ve Washingtonu. Jsou zde ještě další organizátoři, jako levicové organizace Answer Coalition a Workers World Party. Kdo ovšem skutečně za DisruptJ20 a levicovými organizacemi stojí, se z jejich internetových prezentací nedozvíte. Takových organizací může být pochopitelně více, než vyjmenované jako například akce Indivisibleguide – návod jak na místní úrovni blokovat Trumpovu agendu ).
Je celkem jasné, že párání po systému dobře organizovaných kampaní proti Trumpovi by mělo hypoteticky skončit u skutečných „vůdců“ představovaných neokozervativci podporujících Hillary Clintonovou. Na celé věci je zajímavá taktika vedení boje a do jisté míry i prozrazuje, kdo tahá za nitky demonstrantů. Vede jako obvykle přes různé občanské iniciativy a levicové organizace. Prozrazuje je i používání slova Resist – Resistance se spojením loga odporu – nyní „Resist Trump“ nebo „Festival of Resistance“. Jedná se o použití loga dobře známého v USA s hnutím Occupy, na Ukrajině s Majdanem nebo s Arabským jarem - Arab Spring. Vidíme stále stejně malovanou zaťatou pěst v různých podobách.
Vše začalo u Miloševiće
Byl to listopad roku 1998 a do bytu ke studentovi Nenadu Petrovićovi Dudovi přichází dvě dívky. Do jedné z nich byl mimo jiné zamilovaný. Děvčata chtěla, aby namaloval ruku, která by se použít bouřícími se studenty jako kresba na zeď symbolizujhícíí odpor studentů vůči režimu Slobodana Miloševiće. Duda s lehkostí zamilovaného muže namaloval „pěst“, která se stala světově slavnou.
Předcházel tomu rok 1996, kdy v Bělehradě vzniká silné studentské hnutí proti Miloševićovi a v roce 1998 se hnutí organizuje pod názvem OTPOR (Odpor). Podstatou je, že studenti tehdy nevyšli hned do ulic za řešením určitých dílčích problémů, ale začali přemýšlet o sofistikovaném boji proti režimu Miloševiće. Údajně se měli aspirovat Gándhím , Mandelou a Wałęsou a podněty hledali u Étienne de La Boétieho, Curzia Malaparta nebo Gena Sharpa. Studentské hnutí dosáhlo vrcholu v tzv. buldozerové revoluci v říjnu roku 2000, kdy byl konečně svržen Milošević a hnutí OTPOR postupně se vytrácí ze scény a rozplyne se zejména do politické strany Demokratická strana. Začíná však v tom okamžiku jeho posmrtný život, jako určitý „model“ funkce a činnosti různých až netransparentních organizací. S některými z nich jako je následně spojován vůdce OTOPORu Serdjan Petrović. Jedná se například o organizace Centre for Applied Non-Violent Action and Strategies (CANVAS) a Center for Non-Violent Resistance.
Politický model „OTPOR“ se definuje jako již ověřená metoda s možným místně nezávislým použitím pro destrukci nepožadovaného politického režimu. Zde její popis:
Disciplína nenásilí je podstatnou součástí každé nenásilné revoluce. Je základem, který vytváří z nenásilné revoluce mocnou zbraň. Nenásilný boj má za cíl oddělit bezpečnostní síly od režimu, vyhnout se konfliktu s nimi, aby nedošlo k násilí. Nenásilná forma praktikovaná členy hnutí snižuje pocit strachu u příslušníků policie a armády. Když dojde k rozkazu použit zbraň, represivní aparát začne praskat ve švech.
Navíc metoda má již své zkušené experty pro její aplikaci, a to v globálním měřítku. Údajně tito experti a tato metoda stojí za revolucemi v Gruzii, Ukrajině nebo v arabském světě. Dokonce se OTPOR ocitl v roce 2014 na seznamu teroristických organizací vyjmenovaných vládou Spojených arabských emirátů (viz) .
Zaťatá pěst načrtnutá jako skica členem studentského OTPORu je dodnes světovým fenoménem. Ivan Marović alias Kardelj jeden z dalších členů srbské organizace popisuje symboliku kresby dnes loga protestních akcí: „Zaťatá pěst je symbolem jednoty, kde každý prst je jiný, ale když jsou spojeny do pěsti, jsou silou, která uchrání proti agresi a represi.“ A další člen Otporu dodává: „Když je pěst zdvižená, znamená anténu spojující nás s Bohem.“
„OTPOR“ se šíří dál
Je možné, že by srbští studenti byli až tak bystří a sami věděli, jak nenásilně svrhnout Miloševiće? To zpochybňuje reportáž deníku Washington Post od Michaela Dobbse „U.S. Advice Guided Milosevic Opposition“. V té se mluví o expertovi na veřejné mínění z Clintonovy administrativy Dougu Schoenovi, který v Budapešti podal školení o svém průzkumu veřejného mínění v Srbsku, které mělo naslouchajícím stážistům vysvětlit jak na to. USA následně vkládají 41 milionů dolarů do šíření strategických doporučení a instrukcí pro opozici a studenty v Srbsku.
Na podkladě nejen těchto faktů někteří experti, mezi nimi politolog F. William Engdahl v knize Full Spectrum Dominance: Totalitarian Democracy in the New World Order, vytváří závěry o podílu CIA na vedení nevládních organizací nejen v operaci v Srbsku, ale i v dalších akcích. Již v Bělehradě hráli klíčovou roli podle Engdahla, pro nás dnes již velmi známé organizace National Endowment for Democracy (NED), International Republican Institute (IRI) a National Democratic Institute. Engdah klade hlavní důraz na organizaci CANVAS (The Centre for Applied Non Violent Action and Strategies) jako "mezinárodní síť lektorů a konzultantů" zapojených do "revolucí“ ve světě. V této organizace se opět objevuje jméno z OTPORu - jeho vůdce Serdjana Petroviće, který v organizaci působí jako instruktor a podle serveru Atlantic nazýván je „architektem revolucí“ a je mu například připisován podíl na úspěchu v Gruzii. Atlantic se zmiňuje o dalších revolucích, na kterých měl mít CANVAS podíl.
Odtud se dostáváme k účasti nejen CANVAS, ale i jiných organizací například Open Fund Society na práci v dalších hnutích jako je například Occupy. Tak to aspoň popisoval v roce 2011 novinář Patrick Henningsen v Guardianu. Jen na okraj je zajímavé, že opět se objevují osobnosti z hnutí OTPOR Petrović a Marović. Novinář uzavírá svůj článek tvrzením, že až prach usedne, tak miliony aktivistů z Occupy pochopí a dostanou lekci, že byli pouhou „ovládanou opozicí.“
Na podkladě těchto zjištění není daleko k úvahám, že i za současným děním a demonstracemi proti Trumpovi stojí organizace podobného typu. Začínají se objevovat úvahy, že CANVAS se podílí na kampani proti Trumpovi a rád by se zde uplatnil model z různých třeba „barevných“ revolucí ve světě. Jisté je, že byly opět i USA mobilizovány různé nejen nevládní organizace zastupující různé menšiny, ale i levicové nebo odborové organizace.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV