Socioložka Jiřina Šiklová, která se v té době specializovala na sociologii mládeže, přednášela o tom a napsala řadu publikací na toto téma – tuto situaci vysvětluje následovně: „Naši studenti včetně mne jsme očekávali, že si poslechneme rockovou hudbu, big beat, zažijeme, co jsou to u nás proklínané drogy, na kterých zkrachovala podle naší propagandy západní mládež nebo třeba si koupíme i různobarevné rtěnky, tuhý pudr a modrý lesk na víčka. Oni chtěli ale diskutovat o socialismu a komunismu a my chtěli poznat jejich úpadkovou kulturu.“

Někdy se nám zdá, že stále ještě v tomto žijeme a že západní levice nabízí kupříkladu naší ČSSD ledacos k diskuzi a místo toho se někteří představitelé naší ČSSD spíše zajímají o to v jaké vířivce se koupe britský labourista Corbyn nebo jestli náhodou by se s ním nesetkali na dovolené v San Sebastianu nebo aspoň v Karlových Varech v Puppu.

Ovšem ani Rudi Dustchke nebyl hned zarytým revolucionářem hlavním představitelem západoněmecké levicové mládeže. Nejen on, ale i západoevropská mládež musela dospět do fáze politické bouře, která vypukla před čtyřiceti lety, ovlivnila všechny části planety a svého vrcholu dosáhla na jaře 1968.

Axelův skok

Zajímavý opačný obrat než u západoněmecké mládeže a Dutschkeho nastal u podnikatele a známého tiskového magnáta Axela Springera. Jako mocný tiskový mág pocítil chuť se vrhnout aktivně do politiky, a to hned světové. Tak se ocitl v lednu roku 1958 v Moskvě a usiloval o přijetí u generálního tajemníka KSSS Nikity Chruščova, kterému chtěl vysvětlit svou představu o znovusjednocení Německa. Hodlal mu na stůl předložit svůj pětibodový plán, spočívající v tom, že se Spolková republika stane neutrálním státem, na jehož území nebudou žádné atomové zbraně, výměnou za to, že SSSR dá svolení ke sjednocení. Chruščov neměl zájem. Nanejvýš byl ochoten poskytnout rozhovor. Na přijetí u sovětského pananáše čekal v Springer v hotelu Nacional sedmnást dnů. Když byl konečně přijat, tak se po dvou hodinách vrátil z Kremlu úplně zlomený. V Bonnu navíc kancléř Adenauer a státní tajemník Globke označili Springerův pokus za nezodpovědný. Výlet skončil blamáží a ze Springera se stal zapřisáhlý antikomunista.

Studentský skok

Západoněmečtí studenti téměř všichni nenáviděli pokryteckou Adenauerovu republiku a dvojtvářnost SPD. Opět je zde situace, která nám dnes nabízí určité paralely. Zejména studenty a levicí byla tedy kritizovaná vláda velké koalice SPD a CDU/CSU. Chystala schválení nouzových zákonů, které asociovaly zneužití pravomocí výkonnou mocí, mnozí členové včetně kancléře měli nacistickou minulost a opoziční FDP byla zcela marginalizována. Kombinace těchto faktorů přispěla k obavám z ohrožení demokracie a návratu totalitního režimu. Navozovalo to tématiku strachu z opakování nacismu a ve společnosti se objevuje problematika vypořádání se s nacistickou minulostí. Tehdejší hnutí Nové levice začíná projevovat nedůvěru k organizacím, byrokracii pod heslem „Mír lidem a válku institucím“. Zároveň ale nechtějí podrývat demokracii jako takovou, ale především její podobu z padesátých let, která byla podle jejich názoru falešná. Jeden z nejradikálnějších západoněmeckých studentů Karl Dietrich Wolf to vyjádřil takto: „Nebojujeme proti osobám – bojujeme proti dosavadním institucím.“ Ve svém programu se představitelé Nové levice snažili o odhalení nespravedlnosti ve společenském systému.