„Jestliže Brusel používá starou metodu cukru a biče, aby přiměl Západní Balkán k sledování ´správné´cesty k EU, mohl by se spálit. Západ narazí na slabost demokratických institucí, ignoraci práva, bující korupci, monopolizaci médií a slabé nevládní organizace.“ Expertovi se také nezdá způsob přístupu k těmto zemím, který definuje jako „zasílání politických signálů, navyšování finanční pomoci, posilování povědomí o právním státě a napomáhání nevládním organizacím.“

Konečně to všechno jsme sami poznali, kdy jsme byli zemí tak zvanou. „in transition“ - v přechodu k další „budovatelské“ etapě neoliberálního kapitalismu. Co jsme nepoznali a co zažívá nyní velmi intenzivně Srbsko je zmíněná politika „cukru a biče“, kterou vedle EU používají proti zemím bývalé Jugoslávie USA.

Celistvost Srbska a Evropy

Západ vůbec nezajímá fakt celistvosti Srbska, když již předtím se vydatně podílel na rozdělení Jugoslávie a využíval zdejší nacionální vášně. Strategickou roli v tom hrají USA, v jejichž zájmu je dezintegrace Evropy. K tomu záměru využívají USA nyní země západního Balkánu. Dochází přitom k podivnému procesu, kdy do EU jsou tyto země lákány pod podmínku své dezintegrace. Jestliže dříve došlo k rozkladu celé Jugoslávie, později k oddělení Černé Hory od Srbska (tzv. soustátí zaniklo v roce 2006), nyní se jedná o oddělení Kosova. Za dohodu s Kosovem, zatím se neví jakou, bude moci Srbsko vstoupit do EU. Mnozí v Srbsku mluví o tom, že Kosovo bylo prodáno. Tomu všemu by neměl být konec, v plánu jsou další oblasti, jako je Sandžak eventuálně samostatnost Vojvodiny. To by odbojnému Srbsku přátelícímu se s Ruskem mělo definitivně zlomit vaz.

Strategii USA vůči Evropě a celému světu plánoval již Zbigniew Brzezinski bezpečnostní poradce prezidenta Jimmyho Cartera a později zahraničně-politický poradce Baracka Obamy. Vyčteme to mimo jiné z jeho knihy „Velká šachovnice: k čemu Ameriku zavazuje její globální převaha“ (The Grand Chessboard: American Primacy And Its Geostrategic Imperatives). Zde se můžeme dočíst: „Spíše stojí Amerika ve středu propojeného vesmíru a v každém je moc uskutečňována prostřednictvím trvalého vyjednávání, rozšiřováním a požadavkem formálního souhlasu, i když ta moc pochází nakonec z jednoho zdroje, jmenovitě Washingtonu DC. A to je místo, odkud má být mocenská hra hrána, a hrána podle amerických domácích pravidel. Snad největší poklonou, kterou svět odplácí za centrálnost demokratického procesu pod americkou globální nadvládou, je stupeň, ve kterém jsou cizí země samotné zatahovány do interních amerických politických vyjednávání. V možné míře se cizí vlády snaží zmobilizovat ty Američany, se kterými sdílí určitou etnickou nebo náboženskou identitu. Většina cizích vlád též využívá americké lobbyisty k podpoře svých případů, zejména v Kongresu, kromě toho přibližně tisíc zvláštních zájmových skupin je registrováno jako aktivních v americkém kapitálu. Americká etnická společenství se též snaží ovlivnit americkou zahraniční politiku s Židovskými, Řeckými a Arménskými lobbyisty, kteří vystupují jako nejlépe organizovaní. Americká nadřazenost tak vytvořila nový mezinárodní řád, který nejen že opakuje, ale i zavádí do zahraničí mnohé z rysů samotného amerického systému.“

Velká Albánie a USA

Na strategii Brzezinského se dodnes nic nezměnilo a Kosovo se stalo naprostým vazalem USA s tím, že díky tomu se spojenectví s USA se mu dostane samostatnosti. Ne nadarmo je v Kosovu druhá největší americká základna v Evropě Camp Bondsteel.