Původně jsem chtěl svůj komentář nazvat "Můj život mezi dobytkem". Ale "eště by si mohl dovolit někdo nějakou poznámku a byly by z toho nepříjemnosti: Copak to potřebuju?" (Palivec)

Zakoupil jsem si pár krůťat na dokrmení. Staral jsem se o ně jak o vlastní. Vařené brambory míchané se šrotem, kukuřici, spařené sekané kopřivy, trávu. Vůbec nechtěly žrát. Teprve jeden kamarád mi řekl, že jsem blbec, protože jsou zvyklé na granule a normální žrádlo neznají. Už to mě mělo varovat, když se mě na farmě ptali, kolik budu chtít pytlů granulí. To samé se mi stalo s králíky, když jsem obnovil chov. Měl jsem krásného samce - belgičáka. Ale také nechtěli žrát. Tak jsem chov zrušil. Pak teprve mi došlo, že byli zřejmě také naučení pouze na granule.

Nejhorší je, že mladá generace jídlo vůbec nezná. A v raně feudálním kapitalismu České republiky náhražky považuje za normální a zdravé. Kde jsou ty časy, když se na vesnici v každém stavení dělala zabíjačka. Naštěstí má u nás krámek soukromý řezník. A jitrnice, jelita a tlačenka jsou skutečně jitrnice a tlačenka. A jelito je kroupové. Ne jako ty odporné náhražky, které se někde prodávají.

Před rokem 1989 byly ČSN - Československé státní normy. V nich byl stanoven přesný podíl surovin v uzeninách a salámech. V gramech. Dnes každý výrobce má jinou "recepturu". Jak to vlastně je? Jsou normy zrušeny, pozastaveny? Pokud hotový tovar neodpovídá dané receptuře (resp. normě), měl by být označen jako náhražka nebo imitace. Jako za socialismu uherák za pět korun a imitace za tři padesát.

Dnes jsou uzeniny přesolené a překořeněné, aby se nepoznalo, jakou mají chuť. Resp. že vlastně žádnou chuť nemají. Logicky by měly být náhražky, imitace a výrobky, které neodpovídají receptuře, zlevněny. A ne naopak zdražit zboží, které se alespoň trochu přibližuje normálu a prý je tzv. BIO.