Zatím sponzoři vyhazují desítky miliónů, které by se mohly použít účelněji - například v sociální oblasti, v kultuře, amatérském sportu a pod. A kolik miliónů se zbytečně utratí za samotné volby?!  V tom je volba prezidenta sněmovnou úspornější, protože to poslanci vykonávají v rámci svých „pracovních povinností". Kandidáti se předhánějí, kdo koho více pomluví, na koho „vytáhnou" nějakou tu aféričku, aby ho před voliči zdiskreditovali. Copak si ve své zaslepenosti neuvědomují, jak tím Českou republiku v zahraničí poškozují? Pak to vypadá, jako když jsou někteří kandidáti na prezidenta pořádní syčáci (musím napsat také syčačky, aby mě feministky neobvinily z rasizmu). Jedna kandidátka o sobě prohlásila, že má před ostatními výhodu, protože je prý mladá a pohledná. Proč ne? Jen mi to připomnělo jeden vtip, kdy mladá dívka u zpovědi říká faráři: „Velebný pane, já stojím každé ráno nahá před zrcadlem a obdivuji se, jaká jsem krásná. Není to hřích?" A farář jí na to odpoví: „Milá dcero, to není hřích, to je omyl". A protože máme tudlenctu demokracii, může na prezidenta kandidovat každý. A tak bych měl také podat svoji přihlášku. Na tom přece nezáleží, že je po termínu, a že by na přihlášce byl jen jeden podpis - můj. Ministerstvo vnitra by mi, podle Zákona o správním řízení a podle Vyhl. 150/58 Úl., bylo povinno odpovědět do třiceti dnů. A měl bych v ruce papír, že jsem kandidoval na prezidenta. Když by se mě někdo zeptal, proč jsem neuspěl, s významným úsměvem bych mu odpověděl : „Však víte, jak to chodí. Báli se mě, a tak mě vyřadili". Ale mohl bych ke svému jménu připojovat  - bývalý kandidát na prezidenta. Jako lidé, kteří neúspěšně kandidovali v době, „kdy byl Šemík ještě hříbětem", a činí tak dodnes.