Druhá, nevítaná varianta je, že dojde  jistě k částečným, ale spíše k celoevropským nepokojům. Ty pak vyústí, jak doufám, k absolutnímu, nebo alespoň k zásadnímu omezení praktikování islámu na evropské půdě.

Určitě poteče krev na obou stranách; a i kdyby se sluníčkové elity snažily sebevíc, lidé si další, a další, a další omezení svých práv nenechají líbit. Čím více a déle bude stlačován prostor pro majoritu za účelem rozlézání islámu, tím mohutnější a razantnější bude protest občanů proti muslimům a vlastním elitám.

Silná komunita tureckých muslimů s dvojím občanstvím a finanční podpora všem sunnitům v Evropě od Saudské Arábie je fakt. Turecko, které především v osobě Erdogana bourá Atatürkův sekulární stát, je dokonce v NATO. Oba tyto státy jsou v hledáčku "amerických zájmů". Vedle vojenské přítomnosti je tu ještě saudská ropa. Zcela jistě tyto státy ponesou nelibě, až se proti muslimům v Evropě razantně zakročí. Součinnost USA, alespoň převážně morální, bude jistě potřebná. Jaký postoj zaujme nová administrativa včele s prezidentem Trumpem? Podle současného postoje by to měl být postoj jasně proevropský. Ale až se začne lámat chleba, nevzejde z rétoriky za mořem neslaný, nemastný kompromis typu vlk se nažral a koza zůstala celá? Nepřeváží členství Turecka v NATO jako štít proti Rusku a nebude to ropa z SA, která nechá názor USA v pozici - pomoz si sám?

Není současné hašteření s Holandskem a i Německem jen průzkumným balónkem, jak budou vlády dotčených států reagovat a nakolik je ovladatelná pátá kolona evropských Turků? Rovněž orgány NATO by se měly vyjádřit (a měly už dříve), jak bude únosné mít ve svých řadách totalitní stát. NATO, jako obranné uskupení pro kolektivní ochranu svých členů, při invazi nelegálů do Evropy naprosto selhalo.  Dle mého, hlavní příčiny jsou dvě; bezprecedentní debilní chování předních evropských politiků (členů NATO) a případný zásah u strategických břehů, odkud vyplouvají lodě mafiánů; tedy z Libye a z Turecka. A právě Turecko by jistě nesouhlasilo. Libye se sice vyjádřila, že nepřipustí narušení svých výsostných vod, ale tlak celé organizace NATO na zajištění pobřeží proti vyplutí zmíněných pašeráků, což lze vyhodnotit jako nepřátelský akt, by jistě měl výsledek; buď po dobrém a nebo vojenskou silou. Reciproční nabídka na vybudování a zajištění uzavřených táborů by mohla mít úspěch, protože by to výrazně omezilo chaos a mafiánskou kriminalitu v Libyi. Nic z toho se nestalo a pravděpodobně nestane.

Z výše uvedeného vystupuje jasný problém; Turecko. To se dohodne s kýmkoli, třeba i s Ruskem, bude-li to pro něj výhodné. Má tedy cenu držet v alianci tak stále nestabilnějšího člena? Jaderné zbraně by měly z jeho území co nejrychleji zmizet. Rovněž Saudská Arábie, takto největší podporovatel šíření radikálního islámu, by neměla být "přítel" USA. Strategické přehodnocení přítomnosti Spojených států v celé oblasti bude dříve nebo později na stole a proto znovu: Ameriko, budeš se muset rozhodnout!

Miroslav Kulhavý