Jan Hřebejk – promluva k Hamáčkovi: „Vy jste vážně idiot, to nelze nazvat jinak. Tam se nastrčenej a patrně nemocnej přiblblík snaží dokurvit poslední svobodné médium a vy tomu poskytujete krytí.“ Tomáš Etzler: „Ani s průkazama přece nemohou bez pověření vlézt, kam se jim zlíbí, zvlášť když si je tam přivede nějaká zmanipulovaná špinavá čubka, co ani není zaměstnankyní ČT.“

Nebudu zde rozebírat, nakolik tuto jejich odpornou mluvu ovlivnilo přisátí na cecíky ČT, nebo zda je to standard na pracovišti nebo v rodině. Jedno by mělo být jasné: do žádného solidního média by neměli mít přístup. Ale jde tady o víc; skandální vyjádření těchto sprosťáčků by nemělo překrýt důvod, proč je taková nervozita u lidí vně ČT, natož uvnitř, včetně ředitele Dvořáka.

Tím důvodem není žádná vesmírná obluda z Hvězdných válek, ale jen drobná ekonomka Hana Lipovská, která chce dostát svému zaměření a důkladně zkontrolovat především choulostivé hospodaření ČT. A to si dovolila hodně, že došlo až na výhrůžky fyzickým násilím. Pokud to policie vyhodnotila až k přidělení policejní ochrany, je více než zřejmé, že nejde jen o rozhádané sousedky v domě.

U Hřebejka je zřejmé, že čím méně se mu daří umělecky – poslední výtvory nic moc – tím víc leze se sprosťárnami do společnosti, aby vůbec bylo o něm slyšet. Ta společnost, tedy zvláště úpadková individua Hřebejkova ražení, má nesmazatelný dlouholetý vroubek, když chybí jasný odsudek Hřebejkova společenského bydliště – kanálové stoky. Jeho povolební prohlášení v r. 2013 – „Rudá a hnědá prasata táhnou lháře a demagoga na Hrad“ (bez řádné omluvy) mu mělo zavřít dveře do veřejného prostoru a mělo být tečkou za jeho kariérou hlavně ve veřejnoprávních institucích, tedy v ČT, rozhlase aj. Nestalo se, a tak jeho vulgární ozón padá i na všechny kolem něj, ČT nevyjímaje.

U Tomáše Etzlera to vypadá na důsledek dlouholetého pobytu v Číně, kde asi nasákl diktaturními praktikami, což se projevuje prezentací „velkého ega“, dotovaného úpadkovými názory a vulgárním slovníkem, jsa přesvědčen, že jemu se do té huby, neschopné souvislého projevu, nemůže nikdo trefit. Soudnému člověku je zřejmé, že titulárium, které přisoudil Haně Lipovské, zvláště o té špinavosti, se náramně hodí na jeho charakter.

Závěrem si dovolím nadhled na českou společnost v kontextu blížících se voleb do PS, který je iniciován právě takovými výše zmíněnými. V umělecké a novinářské branži najdeme minimálně desítky podobných, kteří byli mj. podporovateli Schvanzenberga, později Drahoše, fandili neslavně rozpuštěným Chvilkařům a vesměs se řadí k „neohroženým obráncům ČT“. Nechci zde rozebírat celou politickou scénu, ale je zřejmé, že všichni výše zmínění patří k opozici, jedoucí v korábu zvaném „Antibabiš“.

Již víckrát jsem napsal, že nejsem babišovec, a tak si mohu dovolit prezentovat názor, že opozice, ve spojení s takovými pochybnými existencemi z uměleckých a novinářských kruhů, se nemá čím chlubit.