Ano, už to, že taková slátanina vůbec vznikla a podepsalo ji několik desítek pomýlených, doufajících v širší podporu, je svým způsobem zvednutý prst a varování. Komu? Všem reálně uvažujícím lidem, že jistě neutěšená společenská předvolební situace by mohla dát prostor politickým vykopávkám a spolu s některými ujetými umělci na stejné rovině (jako jsou např. Bartoška a Dyk se svou výzvou k týdnům nelidu), pomýleně ovlivnit část populace.

Není mým záměrem polemizovat s každou větou tohoto výtvoru, ale i pár ukázek stačí k vystavení hodně špatné známky. V úvodu textu je hodně frází a prázdných slov; např. o tažení na Východ nebo o zašlapávání hodnot vložených Masarykem a Havlem. Celý svět obchoduje s Východem, včetně lídrů EU a také USA. U zámořské velmoci bychom našli daleko více otazníků než u ČR (viz. vojenské dodávky do SA, ochranná ruka nad Tureckem, podíl na stvoření ISIL nebo posílení obchodu s Ruskem atd.).

Vystrkávání Havla „pražskou kavárnou“(do které signatáři převážně patří) jako nedotknutelného obranného štítu je kontraproduktivní. Havel se jistě zasloužil o kladné zviditelnění Československa, ale z dominantní pozice dramatika – idealisty se dopustil ve své funkci vážných chyb. Také jsem „sežral“ všeobecnou rétoriku o genocidě kosovských Albánců a neměl jsem problém s „humanitárním bombardováním“. Prezident měl však detailnější informace a když ne, tak dříve než se dostaly zprávy o skutečném stavu v Kosovu k řadovým občanům, měl svůj názor poopravit. Čas ukázal, že zvláště v Kosovu šlo o dlouhodobý střed křesťanských Srbů a muslimských kosovských Albánců, podporovaných teroristickou muslimskou UČK. Muslimové, vědomi si svých prohřešků, se nepohnuli ze svých příbytků silou armády, ale preventivně vyklízeli prostor; bylo však prezentováno, že cca 200.000 kosovským Albáncům hrozí genocida. Vliv muslimské Albánie byl a je nepopiratelný a z dnešního pohledu je evropské řešení kosovské otázky velkou černou tečkou; zvláště když je dnes Kosovo i s Albánií evropskou základnou pro drogovou mafii a rovněž přístavem pro muslimské radikály. Je-li na stole srovnávání s Havlem, je nutno zdůraznit silně negativní postoj k prezidentu Zemanovi. A ten postoj je značně pokrytecký, když na jedné straně je Zeman tepán ze všech i osobních stran (za sebe mně nejvíce vadí jeho slovník), ale u Havla se jeho osobní kvality neřeší; kouření, vztah k alkoholu a ženám se cíleně vynechává. Hrubou naivitou rovněž oplývají jeho prohlášení z prvních let ve funkci.

Nejúsměvnější jsou žvásty o potřebě se zařadit do tvrdého jádra EU, stát se věrohodnými (čtěte mezi řádky – přijmou kvóty) a tak být u rozhodovacích procesů. S tím souvisí i horování k návratu k podpoře lidských práv a občanských svobod. Další kritika je na ČR jako montovnu s malým technologickým rozvojem a rovněž s nízkou úrovní soc. jistot. Zde se obzvláště projevuje povrchnost a vyčichlost líbivých hesel. Do jakého tvrdého jádra se máme vrátit? Do toho, kde rozhoduje Merkel bez vědomí ostatních? Do toho, které o ochraně schengenské hranice jen kecá, ale dlouhá léta neudělalo nic? Do toho, kde se nedodržují základní pravidla, zamlčuje se a lže o působení muslimských migrantů? Do toho, kde se jen tak ztratí více než 100.000 nelegálů? Do toho, kde v určitých oblastech platí dvojí právo? Ano, jeden velký klad obraz (německo –francouzkého) jádra EU má: jasně nám ukazuje, jak TO NEMÁME DĚLAT!!

Další super žvást je o montovnách v souvislostech se slabým soc. zabezpečením a nedostatečným technologickým rozvojem. Kdopak asi provozuje ty montovny bez technologického rozvoje? Kdopak u nás drží nízké platy, když tatáž firma za stejnou práci platí doma min. 2x více? Kdo se tím zasluhuje o naše slabší soc. jistoty? No, přece právě převážně ti, kam nás pomýlenci tímto pamfletem posílají: EU jádro! Nízké platy a z nich nižší odvody státu generují (zjednodušeně) méně peněz na vědu a výzkum, školství atd. Zisk v řádu stovek miliard je každoročně, bez snahy investovat, odvážen z ČR do mateřských center; kam? No přece do jádra EU!

Těch 10 vypocených bodů je zbytečné cíleně rozebírat; o části již byla zmínka. Tedy jen postřehy: bod 3) a 4). Strany mají ze svého středu vyhnat lobbisty a kmotry a otevřít kandidátky občanům. Je to stejné, jako když zajíci mají vyhnat z lesa medvědy, vlky a lišky a nastolit vládu podle toho, který z nich umí rychleji běhat. Podobné je s body 8) a 9). Ve školství si přejí zlepšení systematickou změnou vzdělávání; už neřeknou, že tam nepatří to, co je jim vlastní: bezbřehé cpaní multikulturní korektnosti s účastí muslimů. Rovněž po justici chtít širokou personální reformu a tím eliminovat justiční mafii je stejné, jak známé úsloví o kaprech a vypouštění rybníka. O vlastnění médiích (bod 10) škoda slov; někomu musí patřit a ten vždy někam inklinuje. Lépe od protagonistů by bylo zaměření se na „zprivatizované“ ty veřejnoprávní; tyto by měli být zcela nezávislé a objektivní, ale to SPINu asi nic neříká.

Závěrem stačí jen komentovat název této politické platformy: mají-li tam silná slovíčka „Spravedlnost“ a „Inovace“, lze jen konstatovat, že spravedlnost zůstala za dveřmi a inovace byla nahrazena omšelými frázemi.