Z pozice půlvěřícího v universum si dovolím odpovědět:

Ať už přišel Ježíš na svět jakkoli, je nepochybné, že se v Jeho lidské schránce nacházel duch tak mimořádných kvalit, že byl jinými současníky vyhlášen za syna Božího.

Je nesporné, pokud srovnáme průběh pobytu Ježíše a Mohameda na tomto světě, jejich životní zásady a skutky, i při rozdílnosti doby a kultur, jsou pozitiva na straně Ježíše. Konání zázraků (možná za pomoci extrémně silných léčitelských schopností) bylo Mohamedovi hodně trnem v oku a tak přišla na svět „noční cesta do Jeruzaléma“ a i přes 7 nebes k nejvyššímu (tedy aby také byly v životě Mohameda nějaké zázraky). Nikdo neasistoval, tedy jen Mohamedovo sdělení.

J. – Již od útlého dětství na sebe poutal pozornost schopností diskutovat s dospělými a při své dospělosti již za ním šly zástupy posluchačů.

M. – Za několik let, během nichž začal Mohamed zjevovat zjevené, získal necelé dvě stovky stoupenců a po skupinách je, na sklonku pobytu v Mekce, musel posílat jinam, neb se někteří od něj odvraceli ať už pod tlakem společnosti nebo příbuzných.

J. – Neměl žádný majetek a ke skromnosti vyzýval ostatní.

M. – Svou aktivitu v Jathribu (později Medina) zahájil zlodějinou a násilím, když inicioval přepadávání karavan se zbožím. Kdo neměl majetek, byl v Jatrhribu bezvýznamný a také bylo třeba uplatit místní za přistoupení k islámu.

J. – Bylo nemyslitelné, že by měl sexuální otrokyně.

M. – Měl hodně vlastních žen, ale vedle toho i otrokyně, se kterými obcoval.

J. – Nespojoval hned svá slova s Božím autorstvím, ale přesto byly mnohými tak chápány; jen na sklonku svého bytí zaznělo:“Já jsem ta cesta.“

M. – Opakovaně svá zjevení vyhlašoval za Boží, ale postupné sdělování, často cílené na aktuální situaci, vzbuzovaly pochybnost. Zpočátku pouhý posel, tlumočící Jeho slova, ale jeho ego rostlo, až přišel m.j. verš: 33/36 „Ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním.“

J. – A HLAVNĚ: NIKDY NEZABÍJEL! Uzdravoval; bylo-li třeba, konal zázraky.

M. – Jak bylo výše zmíněno, začalo to přepady karavan a dílo dokončil vyhnáním dvou židovských kmenů a třetí – všechny muže popravil (cca 700) a ženy s dětmi dal do otroctví. Násilí pokračovalo u okolních kmenů: islám nebo smrt.

A dalo by se pokračovat dle Nového zákona a dle sunny - Mohamedovy výroky a skutky. Proto bylo třeba velikost Ježíše ponížit, křesťany obvinit ze zkreslení Jeho poselství a sám sebe i v textu psaném v dávnověku zvěčnit: 33/40 „A Muhammad není otcem žádného muže z vás, ale je poslem Božím a pečetí proroků.“

Odvozují-li křesťané svou víru od tak čisté bytosti, je pochopitelné (avšak odsouzeníhodné), že muslimům jakýkoli symbol, zvláště kříž jako připomenutí Ježíšova konce bytí v lidské podobě (a hlavně odkaz proč se tak stalo), vadí.

A proto nelze najít mírnější slova pro chování elit ve státech na západ od nás, než odporné přizdisráčství, anální alpinismus a hnusné pošlapání křesťanských tradic, když mnohde ruší adventní předehru, symboly vánoc a samozřejmě kříže. Nahrazuje se i názvosloví vánoční – zimní, někde se nestaví na náměstích vánoční strom, nezpívají se koledy (např. Škola v Lüneburgu odložila vánoční besídku poté, co si muslimský student stěžoval, že zpívání vánočních koled během školního vyučování je neslučitelné s islámem!!!)

Mnoho tradičních vánočních trhů bylo přejmenováno - amsterdamská Zimní přehlídka, bruselské Zimní radovánky, Zimní trh v Kreuzbergu, londýnský Winterville, mnichovský Zimní festival – aby představovaly multikulturní pozlátko sekulární tolerance.

V Británii, v kostele Všech svatých v Kingstonu nad Temží nedávno oslavovali narozeniny jak Ježíše, tak i Mohameda. 3. prosince byly oslavy "Milad, adventu, křesťanské oslavy" zaměřeny na "připomenutí narozenin Proroka Mohameda a radování se z blížícího se narození Ježíše". Hodinová mše včetně islámské modlitby byla následována rozkrojením narozeninového dortu.

V Dánsku, na základní škole v Graestedu, zrušili tradiční církevní bohoslužbu na počátku Vánoc, aby neurazili muslimské žáky.

Těm, kteří by pochybovali o cíleném útoku na křesťanské evropské tradice, který může být z dílny OIC (sdružení všech islámských států) a který není nějakým novým fenoménem, neb jeho iniciací je pro muslimy závazný text 1400 starý: 9/33 „On je ten, jenž vyslal posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími jinými, i když se to nelíbí modloslužebníkům.“ JAK? Inu k tomu nám dává odpověď Mohamed svým konáním a následná historie islámu, dlážděná mnoha milióny mrtvých.

Miroslav Kulhavý