Perličky z nedělních otázek Václava Moravce:

,,Česká republika je nepřirozeně etnicky homogenní." „Referendum o uprchlících by mělo naprosto devastující účinek."

Dodávám: Desítky tisíc voličů levice čekají u hranic…

Neuplyne téměř den, abychom neslyšeli o nějakém pochybení, porušení zákona či korupci v souvislosti s dotacemi. Kupodivu nikdo se vážně nezamýšlí nad tím, že příčinou jsou dotace jako takové. Řešení je pak nasnadě…

Zpráva:

Na téměř bilión dolarů (přes 22 biliónů Kč) vyšla Spojené státy účast ve válce v Afghánistánu a poválečná pomoc s obnovou země. Třináctiletá bojová mise amerických vojáků tam sice za dva týdny skončí, stovky miliard ale Washington bude angažmá v zemi pod Hindúkušem ještě stát, uvedl deník The Financial Times s odkazem na své propočty a nezávislé výzkumy.

Dodávám: Ovšem těch neochvějných přátel, které jsme získali a na něž se budeme moci v budoucnu spolehnout!

Markéta Šichtařová k dotování českých filmů:

Znamená to, že nějaká rada fondu rozhodne, který z filmů je „nejlepší“. Nejlepší pro koho?! Pro vzdělanost malých dětí? Pro rozvoj finanční gramotnosti? Pro osvětu, které potraviny jsou nezdravé? Nikoliv. Žádný takový bohulibý účel tu není. Má jít o „kulturní hodnotu“. Co to probůh je, taková kulturní hodnota? On ji někdo snad umí stanovit, či vypočítat? Pokud ano, jak je možné, že kupříkladu řada obrazů se najednou „proslaví“ až po smrti svého autora? To snad při jejich vzniku nikdo jejich uměleckou hodnotu neviděl? Ne, neviděl, protože výraz „umělecká hodnota“ není nic exaktního, je to prostě jen odraz módy a píárka. A v čase se její pojetí mění. Takže mnohé filmy opěvované za socialismu jsou dnes považovány za brak, a možná že za brak budou za 20 let považovány i filmy dnes státem dotované.

Čtenář glos V. V. mi napsal:

Dovolte mi reagovat na Vaši dnešní glosu týkající se kamery zabírající veřejné prostranství - mám dojem, že skutečnost je jiná, než popisuje čtenář V.V. Dle článku od samotného pana Ryneše „Evropský soudní dvůr včera vynesl rozsudek. Konstatuje v něm, že ochrana osobních údajů je velmi důležitá a je ji nutno chránit. Na druhé straně existují okolnosti hodné zřetele, které dovolují připustit výjimku. A těmi okolnostmi může být napadení osoby či objektu. Nyní se tedy odpověď dostane zpět Nejvyššímu správnímu soudu. Ten bude muset rozhodnout, zda uzná onu výjimku ze zákona.”

Dodávám: Vyčkáme tedy s napětím rozsudku…

Přítel Z. Š. mi napsal:

Myslím, že se všeobecně veřejná diskuse o podmínkách podnikání v EU vede málo, nedostatečně a v těch „hlavních mediích“ skoro vůbec ne.
Škoda. Asi všichni vnímáme, že se nám svoboda všeobecně a ta podnikatelská zvlášť, nějak podezřele vytrácí a nahrazuje ji příkaznictví a byrokracie nebývalých rozměrů. Není divu. EU svobodu příliš nemiluje. Zvrtla se nám totiž v další (námi již jednou absolvovaný a neúspěšný) pokus vše řídit. To nemůže skončit dobře, protože životy, záměry, volby a preference lidí nelze předem ani vypočítat, natož řídit. EU to určitě ví a proto nemiluje ani ty malé podnikatele a živnostníky. Má ráda velké korporace, mamutí podniky, organizace. S nimi si rozumí, protože s nimi je schopna se dohodnout. Není jich zase tak mnoho, na rozdíl od těch malinkých, které jsou jak pytel blech, s nimiž si namyšlený evropský byrokrat načichlý socialismem neví rady. Taky se od korporací dá vybrat nějaký ten peníz bokem, když se vyhoví jejich zájmu. Takového modu „kooperandi“ nelze s malými dosáhnout. Naopak ty veliké (po vzájemné dohodě) plní i ty nejšílenější výmysly evropského úředního šimla. Mají na to lidi a peníze, které ovšem vhodným lobbingem ještě dál rostou. A naši čeští moderní politici-nepolitici v čele s Andrejem Burešem jim jdou na ruku. Je to v jejich zájmu. Takže lze očekávat, že svobodnému a jednoduššímu podnikání, zejména v malém, tady v střední a okolní Evropě už pšenka příliš bohatě nepokvete.