Jejich činnost byla sice částečně omezena totalitním společenským systémem, ale nedostatek takřka veškerého spotřebního zboží, běžná nedosažitelnost krátkých i dlouhých kulových zbraní pro obyvatelstvo, problémy s alkoholismem a pouze výjimečná možnost nákupu běžného osobního automobilu, vytvářely podmínky pro kriminální podnikání. Postupně se rozvinula trestná činnost spočívající v pašování takřka všech druhů spotřebního zboží, alkoholu, osobních automobilů ze zemí na západ od ruských hranic, nelegální obchod se zbraněmi, drogami, rozvinuly se hazardní hry i prostituce.

V době existence SSSR byly tyto formy organizovaného zločinu umožněny pouze s účastí vlivných osob představujících určité řídící a politické struktury. Proto docházelo zejména k finančním podvodům, ke korupci různých úředníků, vojáků i politiků, což dále umožňovalo různé formy ekonomické kriminality a zneužívání značných finančních prostředků investovaných zejména do armády.

V souvislosti s rozpadem SSSR a osamostatnění Ruské federace, akceleroval organizovaný zločin nejen uvnitř Ruské federace, ale expandoval i na území dalších států, zejména na území tzv. bývalého východního bloku. Podle dokumentu světové ministerské konference o organizovaném transnacionálním zločinu vydaném v Neapoli v roce 1994 existovalo v roce 1993 jen v Ruské federaci přes 4 300 skupin organizovaného zločinu a za necelý rok (do dubna 1994) jejich počet vzrostl na 5 700.

Z tohoto počtu bylo v této době více než 200 zločineckých skupin na vysoké mezinárodní úrovni a působilo ve více než 25 státech světa (Johnson, C.: Russian Organized Crime: A Baseline Perspective. Johnstown (Pennsylvania) 1993), přičemž na přelomu druhého a třetího tisíciletí již tyto ruskojazyčné zločinecké skupiny operovaly ve více než čtyřiceti zemích světa, včetně České republiky.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.