Hrubý domácí produkt (HDP) vzrostl v mezikvartálním srovnání pouze o 0,6 % a meziročně o 7,8 %. Jedná se sice o historicky nejrychlejší meziroční růst české ekonomiky, ale čekal se výsledek v blízkosti 9 %. Meziroční růst HDP je na navíc významně ovlivněn velmi nízkou srovnávací základnou z 2. čtvrtletí loňského roku.

Co stálo za výrazně nižším mezikvartálním růstem? Český statistický úřad (ČSÚ) v předběžném odhadu příliš podrobností neposkytuje, takže nezbývá než trochu hádat. ČSÚ konkrétně zmiňuje, že k mezikvartálnímu růstu kladně přispěla ta část sektoru služeb, která nejvíce profitovala z ukončení protiepidemických opatření, tj. obchod, doprava, ubytování a pohostinství. Zároveň však nezmiňuje průmysl a právě zde je pravděpobně nutné hledat příčiny slabšího mezikvartálního růstu. Dubnová a květnová čísla z průmyslu totiž byla určitým zklamáním, když produkce byla slabší. Do vývoje HDP se tak pravděpodobně negativně promítly komplikace na nabídkové straně, když na průmyslové podniky dopadaly problémy s nedostatkem materiálu a rostoucími cenami vstupů. Z poptávkové strany ve 2. čtvrtletí za očekáváními pravděpodobně zaostala spotřeba domácností a negativní byl příspěvek čistého exportu.

K meziročnímu růstu domácí ekonomiky ve 2. čtvrtletí přispěla především zahraniční poptávka, výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu a spotřeba domácností. Zde je však opět zdůraznit, že za silným meziročním růstem stojí velmi nízká statistická základna z loňského roku.

Předběžný údaj o HDP za 2. čtvrtletí tak ukázal, že problémy v dodavatelsko-odběratelských řetězcích jsou opravdu silnou brzdou průmyslově laděné české ekonomiky a že se české domácnosti zatím bezhlavě nevrhly do utrácení. Z pohledu nadcházejícího zasedání České národní banky (ČNB) by však aktuální údaj HDP neměl centrální bankéře zásadně ovlivnit a zvýšení úrokových sazeb tak zůstává jednoznačně pravděpodobnější variantou.