Nepamatuji si přesně, ale asi jsem Terezu Spencerovou „koupil“ v roce 2009 spolu s Literárními novinami. Byla nepřehlédnutelná. Nejenom svým vzhledem a stylem oblékání, ale také výkonem novinářské profese.

V Literárních novinách měla na starosti zahraniční rubriku, a když jsme přešli na měsíční periodicitu, vzala na sebe i pozici hlavního editora. Nejenom že na ni bylo spolehnutí (a ti, kteří někdy přičichli k novinám, vědí, jak je to důležité), ale byla někdy až nebezpečně kreativní.

Pustíte mne do Damašku udělat rozhovor s Asadem, zeptala se jednou jen tak mezi řečí. Válka tam tehdy zuřila na plné obrátky a Asad byl nepřítelem všehomíra. Odjela a byla první zahraniční novinářkou, které prezident Asad poskytl interview. Vyšel v Literárních novinách a citovali nás tehdy opravdu po celém světě.

Nebylo to náhodné, arabský svět jí byl blízký. Myslím, že jsme spolu vycházeli docela dobře. I když jsem občas musel připomenout: Terezo, jsou i jiné části zeměkoule! Ale nebyl jsem v tom příliš úspěšný.

Dodnes si pamatuji, jak jsem jednou dostal zajímavou nabídku: Když vyhodíš Spencerovou, zajistíme ti financování Literárních novin. No, nevyhodil jsem ji.

A pak se po skoro desíti letech sebrala a šla o dům dál. Cítila se unavená a chtěla asi změnu. Na shledanou, Terezo, v nějakém jiném světě. A pak tam konečně uděláme pořádný web o zahraniční politice.

Miroslav Pavel

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.