Pokud si připomeneme, jakým způsobem probíhala oficiální vládní kampaň k našemu členství v tomto agresivním vojenském paktu, zjistíme i s odstupem dvou desetiletí o jak manipulativní a zcela jednostrannou záležitost šlo. Právě v té době došlo k zahájení agrese proti Jugoslávii. Sdělovací prostředky, až na vzácné výjimky, nás zahrnovaly řadou vylhaných zpráv za účelem ospravedlnění této svévolné agrese proti suverénnímu státu. Veřejné mínění se však zmanipulovat nenechalo a mnozí tak rychle poznali, do jaké zločinecké organizace nás to zavlekli bez souhlasu občanů v referendu pánové Havel a spol.

Mnoho občanů se stavělo více či méně kriticky k našemu členství v NATO a brzy se k nim přidali další. Zvláště, když na konci března 1999 začala zločinná agrese proti Jugoslávii, s cílem rozbít a ovládnout zbytky této kdysi mezinárodně vlivné země a především ponížit srbské obyvatelstvo. Vždy, když se hovoří o Jugoslávii, je nutné připomenout její hrdinný a nezlomný boj proti fašistickému Německu a Itálii během 2. světové války. Fašisté sem soustředili značné síly, ale ani ty jim nepomohly zlomit odpor hrdinných partyzánů a dalších příslušníků odboje na čele s komunisty. Ačkoliv při napadení Jugoslávie v roce 1999 oficiální propaganda neponechala nic náhodě a systematickou masáží se snažila ze Srbů udělat bezohledné krvežíznivé zločince, většina lidí ani u nás, ani jinde v Evropě této na první pohled a poslech lživé propagandě nikdy neuvěřila. Stačí si jen připomenout naprosto nestoudné lži jistého Václava Havla a jeho chorobnou nenávist vůči Srbům. Veřejný odpor proti této agresi rostl každým dnem jejího dalšího trvání. Lži šířené veřejným prostorem se stávaly čím dál více neudržitelné. I zde se ukázalo, že každá podobná kampaň má svůj značně omezený dosah a lidé ještě stále dávají přednost zdravému rozumu a kritickému myšlení. Faktům před manipulacemi a snůškou falešných argumentů. Ukázala se i jiná podstatná hodnota. Mír pro většinu lidí na celém světě stále znamená víc než falešné humanistické pseudohodnoty prosazované různými spolky a nadacemi financovanými miliardáři. Většina lidí odmítá pokrytectví a nepravdy. Byť by zaznívaly z těch nejvyšších míst.

Od doby agrese proti Jugoslávii se svět nestal bezpečnějším místem pro život. Další zločiny pod taktovkou USA a její vojenské servisní organizace v podobě NATO stále pokračovaly a pokračují na různých místech světa. Napadení Iráku, válka v Afganistánu, pokus o provedení převratu v Sýrii i dalších zemích. Nejnověji se hlavní atak soustřeďuje na změnu režimu ve Venezuele a zmocnění se tamních obrovských zásob ropy. Cílem zahraniční politiky USA je dlouhodobě vytvářet nestabilitu a chaos v řadě citlivých regionů s cílem posilovat tak svou ekonomickou moc, která očividně chřadne. Vést permanentní boj nejen proti Rusku, Číně, Iránu či pokrokovým režimům ve střední a jižní Americe, ale i proti EU. Současní vládci EU dosud nepochopili, že slepé následování USA v podobě jimi vyhlašovaných sankcí vůči nepohodlným zemím a agrese v arabském světě i jinde je jen cestou do pekel. Nic dobrého z této politiky dosud nevzešlo a ani vzejít nemůže. Bez vzájemného respektu, porozumění, spolupráce, solidarity a pohotové diplomacie na patřičné úrovni se nadá vybudovat dlouhodobá stabilita na žádném kontinentu, natožpak celosvětově. To dobře ví každý průměrný student mezinárodních vztahů. Žádnému z prezidentů USA nikdy nešlo o celosvětovou stabilitu, mír a prosperitu, jak o tom svědčí dějiny této země. Vždy šlo jen o jediné. Prosazování velmocenské politiky různými prostředky od nátlakové diplomacie až po vyvolávání ozbrojených konfliktů či jaderné vydírání, jak jsme toho svědky opakovaně i v poslední době. Žádná jiná země nikdy nevydělala tolik prostředků na válkách a nestabilitě jako právě USA. Stačí si přečíst vynikající knihu Utajené dějiny USA od O. Stonea nebo skvělé knihy od bohužel již zesnulého Viktora Farkase. Cenným zdrojem popisu krvavé historie USA a stálé snahy o ovládání jiných zemí je samozřejmě i Černá kniha kapitalismu. Za vše hovoří skutečnost, že v období let 1800 – 2010 se USA vojensky angažovaly ve více než 320 případech na cizím území. Vše dál pokračuje podle stejných scénářů. I když se formuje viditelná fronta odporu již i v samotných USA. Stále ovšem nejde o systematicky prosazovanou alternativu proti nenažranosti mocných, kteří pro své cíle neváhají celý svět strnout do propasti, z níž nebude návratu.