Jméno Jana Opletala zůstává spojeno s reálným obrazem bestiálnosti fašistických okupantů na straně jedné a s nesmrtelností odkazu mladého talentovaného medika pro další generace. V podzimních dnech roku 1939 prodchnutých tragickými událostmi se stali obětmi tvrdých represí ze strany německých okupantů v Praze dva mladí muži. Student medicíny Jan Opletal a pekařský dělník Václav Sedláček. Oba vstoupili do historie a mají v ní své pevné místo. Oba přes svou oběť žijí dál jako příklady vlastenectví, skromnosti, píle, odvahy a schopnosti postavit se zlu, byť by to bylo jen s holýma rukama. Pokud má někde hledat dnešní mladá generace své vzory, nemusí pro ně opravdu chodit nikam daleko do světa. Nedlouhý život Jana Opletala může sloužit jako příklad nesmírného úsilí, poctivosti a snahy naplnit přes řadu překážek své životní sny a cíle.
V pořadí osmý potomek, který přibyl do rodiny Štěpána a Anny Opletalových prvního dne válečného roku 1915 dostal jméno Jan. Jeho rodištěm se stala Lhota nad Moravou na Litovelsku. Nepříliš dlouhý čas, jenž mu na tomto světě byl určen, zůstal jakoby symbolicky ostře vymezen oběma světovými válkami. Přesněji jejich počátkem. Jan Opletal se narodil několik měsíců po vypuknutí první světové války a zemřel na následky těžkého zranění v době, kdy plamen druhého světového konfliktu nabíral na intenzitě. Pocházel z velmi chudých poměrů. Jeho otec neměl stálou práci. Živil se jako polesný nebo jako dělník kopal písek. Jan měl navíc ještě sedm sourozenců. Tři bratry a čtyři sestry. Jedna z nich zemřela již ve svých dvou letech. Obživu početné rodině tak zajišťovalo i malé pole a jedna kravka. Celkové poměry navíc ještě zhoršovala válka přinášející všeobecný nedostatek základních životních potřeb a vysoké ceny potravin. Mladý Jan navštěvoval nejprve základní školu v Nákle, měšťanku poté ve Štěpánově.
Gymnazistou v Litovli
Učitelé brzy poznali, že bystrý chlapec má všechny předpoklady pro další studium, ale jeho rodiče se k tomu vzhledem ke špatné finanční situaci dlouho stavěli odmítavě. Nakonec však otec přece jen svolil s tím, že aspoň jeden z jeho potomků tedy bude mít školy a dal Jana zapsat na reálné gymnázium do Litovle. I když původně měl nastoupit do závodu na výrobu čerpadel v Lutíně, kde již pro něj bylo připraveno místo. Roku 1926 se tak jedenáctiletý Jan Opletal stává primánem na litovelském gymnáziu. Díky kvalitnímu pedagogickému sboru zde naplno rozvíjí své studijní schopnosti a ihned se řadí mezi nejlepší studenty. Studium zvládal bez problémů a v řadě předmětů výrazně vynikal. Velmi rád také sportoval. Důležité základy si přinesl ze Sokola v Nákle, kam chodil pravidelně cvičit. Měl od mládí vypracovanou atletickou postavu. K ní mu pomohla i stálá fyzické práce doma, kde bylo stále dost práce. Za svou školu hrál úspěšně házenou a v oblibě měl atletiku. Hodně také četl, využíval k tomu každou vhodnou příležitost. Dával přednost domácí literatuře, nevyhýbal se ani poezii, ale zajímala jej i filozofie, historie a logika. Měl na svůj věk značný rozhled. Sám si aktivně rozšiřoval školní vědomosti. Svou vrozenou všestrannost pak doplňoval i zájmem o hudbu. Hrál na housle i foukací harmoniku. Všechny předměty zvládal bez problémů, i včetně mnohými obávanou francouzštinu. Našel si i čas, aby některé spolužáky se slabším prospěchem doučoval. Jeho spolužáci z gymnázia se shodovali v tom, že byl skutečnou osobností. Byl k sobě velmi náročný a měl silně vyvinutý smysl pro přímé a čestné jednání. To mu jednou vyneslo i dvojku z chování. Jelikož měl o studium mimořádný zájem a přistupoval k němu s velkou poctivostí, dalo se očekávat, že může úspěšně zvládnout i další stupeň vzdělání na vysoké škole. Ostatně Jan Opletal se již s předstihem rozhodl, že se stane lékařem.
V roce 1934 úspěšně odmaturoval. Na jeho vysvědčení bychom našli samé výtečné, s jedinou výjimkou v podobě dvojky němčiny. U tohoto předmětu se musel spokojit s dvojkou. Mladý člověk má většinou řadu velkých plánů do budoucna. Ani u Opletala tomu nebylo jinak. V polovině 30. let, kdy otěže moci v sousedním Německu již pevně uchopil Hitler a začal postupně provádět čím dál agresivnější expanzivní politiku, která se nevyhnula ani Československu, jej čekala vojenská služba. Na další studium si tak musel ještě nějaký čas počkat. Mezinárodní situace se v té době začala vyvíjet značně nepříznivě a přibývalo hlasů varujících před možným vypuknutím válečného konfliktu. Zvláště sbližování Německa s Itálií vysílalo varující signály celé Evropě. Ještě stále byl čas přijmout adekvátní opatření. Ještě stále bylo možno jednotným postupem omezit mocenské choutky hitlerovců. Jenže další vývoj ukázal v jasném světle, že si mocné síly vlivných západních zemí Hitlera hýčkaly a neváhaly poskytnout značné finance pro jeho vyzbrojení. Nakonec se politika ústupků vymstila také jim. I mladý Jan Opletal vnímal měnící se situaci v Evropě a jako vzdělaný člověk s rozhledem sledoval se znepokojením, jak se do pohybu dávají síly, které pro budoucnost nevěstí nic dobrého.
Vojenská služba
V červnu 1934 tedy Opletal v Litovli úspěšně odmaturoval. Sociální poměry v rodině mu však neumožnily jít studovat do Prahy a už vůbec ne do zahraničí, což bylo jeho přání. Toužil načerpat co nejvíce vědomostí, aby je poté mohl uplatnit v praxi. Nakonec skončil v základní vojenské službě. Dostal se do školy pro důstojníky v záloze v Hranicích. Jenže tamní poměry jej brzy zklamaly. Důstojníci si zde vytvořili vlastní specifický systém, kde pořádek a disciplínu ordinovali téměř výhradně jen podřízeným. Alkohol a milostné pletky v něm hrály podstatnou roli. Na toto neměl Opletal náturu a se svou přímou povahou zde brzy musel narazit. Nakonec proti němu použili i to, že čte Fučíkovu Tvorbu a jinou podobnou literaturu a ještě ji půjčuje i druhým. U velitele pak narazil především proto, že se prý neváhal rázně zastat šikanovaným vojáků maďarské národnosti. Byl kvůli tomu ihned degradován z aspiranta na obyčejného vojáka. Převeleli jej do ruzyňských kasáren v Praze, kde sloužil u jezdectva. To se nakonec ukázalo jako výhoda, jelikož se dostal do města, kam chtěl po maturitě odejít studovat. Snažil se volný čas během vojny co nejvíce využít s ohledem na možné budoucí studium. Využil jej především k vyhledání bývalých spolužáků, nyní vysokoškolských studentů a věnoval se samostudiu lékařství. Dokázal si přes bývalé spolužáky opatřit skripta i jiné lékařské knihy.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV