Toto usnesení bylo v minulých letech opakovaně veřejně diskutováno, jak samotnou ČSSD, tak i novináři nebo politology. Přičemž někteří představitelé strany se veřejně netajili svým názorem, že toto usnesení je již dávno vyčpělé a samotné straně spíše škodí. Jenže ta se ke zrušení dlouho jaksi neměla a to ani v době, kdy stranu vedl Jiří Paroubek. Ani tento politický pragmatik, který se slovně nebránil spolupráci obou stran, nenašel dost odvahy, aby si rozvázal ruce starým a nepraktickým usnesením.

Zdá se, že sociální demokracii, která se již delší dobu potácí ve vnitrostranických bojích, je programově málo výrazná a řadu témat až příliš lehce přenechává svým politickým soupeřům, opravdu začíná téci do bot. Volební preference strany delší dobu stagnují, v ní samotné pak probíhá tvrdý a nesmlouvavý boj o volitelná místa na kandidátkách do letošních podzimních voleb do Sněmovny, který je často plný různých podrazů a intrik. Zároveň s blížícími se volbami panuje čím dál větší nervozita, jelikož Babišovo hnutí si stále drží pohodlný náskok a zdá se, že pokud nenastanou mimořádné události, volební vítězství mu nemůže uniknout. Samotný premiér Sobotka pak příliš často působí jako málo výrazný předseda vlády, který ani nemá tu sílu, aby se zbavil ministrů koaličních stran, s jejichž prací je dlouhodobě nespokojen. Socialisté si tímto svým velmi opožděným krokem k větší voličské podpoře jen těžko pomohou. I v tomto směru je totiž předběhl Babiš. On sám přece již dříve prohlásil, že není důvod bránit se případné spolupráci s komunisty, pokud jim voliči svými hlasy dají potřebnou sílu. Již před volbami 2014 se vyslovil pro spolupráci s KSČM na komunální úrovni. A v některých městech v jejich vedení skutečně vedle sebe zasedli zástupci hnutí ANO a komunistů. Babiš i v tomto směru socanům ukázal, jak se dělá politika.

Bohumínské usnesení, pokud to se spoluprací obou stran opravdu myslela ČSSD vážně, měla zrušit již před volbami v roce 2002. Tehdy totiž voliči dali oběma stranám dohromady 111 mandátů. A jasně tak dali najevo svou vůli, jakou chtějí vládu. Taková situace se již nikdy později neopakovala. Politický neumětel Špidla se ovšem nikdy netajil svým antikomunismem a raději uklohnil velmi slabou, značně nesourodou koaliční vládu s lidovci a krajně pravicovou Unií svobody. Tato vláda navíc disponovala ve Sněmovně jen těsnou většinou 101 hlasů. Netřeba dodávat, jak „hladce“ se socialistům v takové sestavě prosazoval jejich volební program. Ale podobných kousků jsme si od této partaje užili od jejího zásadního politického vzestupu v polovině devadesátých let dost a dost. Až příliš často přispěchala na pomoc pravicovým stranám, jen aby se moc neumazala od komunistů, s nimiž má dlouhodobě až dvoutřetinový programový průnik. Ale když se dělá velká politika, tak holt my demokraté musíme držet při sobě. To bylo dlouholeté krédo socanů a výsledky se také postupem času dostavily. Podle očekávání tato vládní sestava po volbách 2002 nepřežila ani celé volební období a preference ČSSD kolem roku 2004 poklesly až k deseti procentům. Neúspěšný premiér Špidla si za svou práci pro stranu a vlast vysloužil posléze výnosný post v nejvyšších strukturách EU. Až příchod Jiřího Paroubka a jeho mocný předvolební finiš zachránil stranu před jistým volebním debaklem v roce 2006.

Mnoho řadových straníků v ČSSD se ostatně již léta netají tím, že Bohumínské usnesení je úplný nesmysl, který škodí jen vlastní straně. Jenže těmto lidem drahná léta nikdo nenaslouchal. Prý velké politice nerozumějí. Možná opravdu nerozumějí, ale zdravý rozum je mnohdy víc než špatná taktika politického boje. Až teprve nyní prý přišel správný čas za Bohumínem udělat tlustou čáru. Není žádné překvapení ani náhoda, že tento politický diletantismus se ukazuje v plné nahotě právě pod vedením Sobotky (nikdy nepracoval v běžném zaměstnání a hned po studiích se ocitl ve vysoké politice a drží se v ní nepřetržitě již více než dvě desetiletí). Jen to ukazuje, do jakých rukou se tato strana dostala a v jak hluboké nejen programové, ale i personální krizi se nachází. Komunisté a socialisté spolupracují na komunální úrovni již od devadesátých let, na úrovni krajů od roku 2008. Socialisté by si za svoji současnou vládní činnost, politickou taktiku, ale zejména svůj postoj vůči prostým občanům nezasloužili nic jiného než řádný volební výprask. Snad teprve po něm by se strana očistila od kariéristů a neumětelů a mohla by se opět ucházet v budoucnu o volební vítězství. V současném složení od této strany nelze očekávat nic jiného než hloupé, drobné a nic neřešící předvolební dárečky tu důchodcům, tu rodinám s dětmi a zásadní ústupky koaličním partnerům. Zásadovou politiku ve prospěch všech prostých lidí a zejména tradičních voličských skupin levice od strany v její současné podobě čekat rozhodně nemůžeme. A žádné zrušení Bohumínského usnesení pár měsíců před volbami na tom nic nezmění.

Miroslav Pořízek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.