Člověkem poznávaný materiální svět již má i část mimozemskou, člověkem nazvanou Sluneční soustava. Na Mezinárodní kosmické stanici ISS pracují pozemšťané, na planetách a jejich měsících (a na kometě) přistávají pozemšťany tam poslané inteligentní sondy. Dalekohled Kepler hledá známky života podobného tomu na Zemi, posádka raketoplánu Atlantis před časem opravila Hubblův kosmický dalekohled, dosud nejslavnější astronomický přístroj.
Nezměřena zůstává hloubka člověkova světa duševního. Duševní svět lidského individua nezná měr a jeho hloubka či mělkost se mění s věkem, vědomostmi a znalostmi, počitky a vjemy, citovými zkušenostmi či s nemocí. Vzdělanostně a technicky patřičně vybaven zvětšuje člověk svůj hmotný svět – trpělivě a systematicky hledá nová a nová vesmírná tělesa, jimž dává jména – vždy k obrazu svého světa duševního. Je dosud pravidlem, že se přitom projevuje jako humanista, mající úctu ke kulturním tradicím. Kupříkladu při hledání jmen pro kamenné planety oživil člověk mytologii starověku a Sluneční soustavu tak obydlil bůh obchodu a cestování Mercurius, bohyně jara a probouzející se přírody, později i krásy Venus, bohyně života, podsvětí a smrti Gáia a také bůh zemědělství a války Mars. Rovněž planety plynné díky klasickému vzdělání astronomů obrážejí duševní svět člověka starověku. V jimi vybraném názvosloví ožil římský vládce moře Neptunus, bůh jasného nebe a vesmíru Iupiter a dokonce sami vládci bohů Uranos a Saturnus.

Pozemská populace hovořící česky prožívá už několik desetiletí šťastné období: při pojmenování planetek došlo i na bájesloví české. Ve Sluneční galaxii obíhají svoji dráhu planetky (3102) Krok a (5797) Bivoj, jinou planetku pojmenovali Kazi a ještě jinou Přemysl. Ale potisky duševních niv kleťských astronomů jsou ve Sluneční soustavě ovšemže mnohočetnější. Dozvídáme se, která místa vlasti jim a vlivným přátelům učarovala, jaké sportovce obdivují, jakou poslouchají hudbu a kteří spisovatelé si je svojí tvorbou a občanskými postoji získali. Český národ má ve Sluneční soustavě například planetku (2367) Praha, (2613) Plzeň, (7669) Malše, (2288) Karolinum, (3386) Klementinum, (4186) Rudolfinum, (21290) Vydra a zdaleka to nejsou všechny. Cti mít svoji planetku se dostalo olympijským vítězům Emilu Zátopkovi a Janu Železnému. A protože kleťské astronomy okouzlily operní pěvkyně, skladatelé i písničkáři a zpěváci populární hudby, po svých oběžných dráhách obíhají planetky (5897) Novotná, (6583) Destinn, (2523) Ryba, (7226) Kryl, (6539) Nohavica či (6700) Kubišová.

Podobně čeští výtvarníci a ilustrátoři mají v blízkém vesmíru své reprezentanty, například planetky (7701) Zrzavý, (7867) Burian, (5112) Mucha či (16781) Renčín.

A nebyli by to Češi, kdyby jim ve Sluneční soustavě nechyběl Jára Cimrman a Josef Švejk.

Literatuře vůbec se od kleťských astronomů dostalo uznání, jakého si za staleté zušlechťování lidského ducha právem zaslouží. Ať už to byli astronomové Antonín Mrkos, Zdeněk Moravec, Zdeňka Vávrová nebo Jana Tichá a Miloš Tichý, společně zkrátka nedopustili, aby ve vesmíru nebyli známi Jan Sova, Božena Němcová, Bohumil Hrabal, Miroslav Holub, Karel Havlíček Borovský, Petr Bezruč, Josef Machar, Jaroslav Seifert, Milan Kundera, Vítězslav Nezval, František Gellner, Vladimír a Ondřej Neffovi, Jaroslav Foglar, Ludvík Vaculík, Josef Kainar, Otokar Březina, Josef Škvorecký, Eduard Petiška, Karel Klostermann. Učiněný slovník spisovatelů.

Božena Němcová napsala Žofii Rottové v dopise ze dne 28. prosince 1852: „Ach Sofie, kýž můžem samy a samy dvě někam pryč daleko, hodně daleko, kam by se nedonášely zvuky toho víru světského, kde by nebylo slechu o těch vášních, jimiž se samy trápíme a trápit necháváme, kde bychom byly samy se svou láskou u velebném vesmíru. To jsou marné naděje, marné volání!“

Její planetku očíslovali a pojmenovali (3628) Božněmcová.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami