Miroslav Tyrš se objevil, jakoby „náhodou“ právě v době českého obrození, které pozvedalo českého ducha, aby on se vrhl na pozvedání českého těla, které také „úpělo“ pod rakouským absolutismem. Osvícené mocnářství však na druhé straně paradoxně, ačkoliv hleděno jen pohledem z dnešní doby ovíněné termínem „doby temna“, zachovávalo, co bylo vynalezeno po další desetiletí. Tehdy naštěstí neexistovala žádná verze demokracie, která by veškeré návrhy a nápady rozmělnila v parlamentních a politických okecáváních v niveč. A tak nám mocnářství zanechalo základy mimo jiné katastrů, školství, úřednického systému, četnických stanic, hasičských dobrovolníků, což v současnosti drtíme demokraticky nájezdy nekonečných reforem.

A tak nyní, v době kdy těla českých mládenců a děvčic „úpiejí“ pod hrůzami mnohahodinových sezení, navíc v špatné poloze, nesprávného komunikování nohama, rukama a pánvemi v chůzi, špatného stání, ohýbání se či sezení v autě nebo u oběda. Tělo, tedy hlavně kostra a její údělný pán, páteř, trpí a úpí. Zpočátku se nic neděje, ale za čas se tělo kroutí, záda bolí, nutí se polykat brufeny podle masivních reklamních návodů farmaceutických velkomafií. Tato cesta vede do pekel, tedy na invalidní vozík.

Budeme národ invalidů ještě dřív, než nás zastoupí kyborgové a roboti?

A tak jak blaničtí rytíři vyjeli do boje s našimi zkroucenými a bolavými těly, hlavně zády, novodobý Tyrš přichází, aby napravoval naše svaly, naše kostry a zachránil nás před budoucností na vozíku. Bohužel tu však nemáme osvícené mocnářství, které by jeho metody, podobně jako svého času ty Tyršovy, byly pojaty do školních osnov a klubů, protože tam je třeba začít, aby náš národ byl nejen chytrý, ale i fyzicky zdravý a schopný. Pamatuji ještě z těch dávných dob, jak nás učitelé pérovali, abychom seděli v školních škamnách nejen rovně, ale z rukama za zády. Bohužel mi to vydrželo jen do třetí třídy, pak jsme se začali po lavicích různě povalovat a kroutit. To se v dnešních době je umocněno s pasivním čučením na různé tablety, mobily a nevím co ještě, protože hlavně, že je máme všechny chytré a my můžeme být za ty blbce.