Její zadržení zdůvodnila tím, že byla zaregistrována na Krymu, který byl podle ukrajinského názoru okupován Ruskem. Ukrajinská vláda, která Krym nadále považovala za součást Ukrajiny, vydala zákaz pro všechny lodě přistávat v krymských přístavech a prohlásila krymské přístavy za zákonem uzavřené (ZDE). Členové posádky se zase provinili tím, že neuposlechli příkazu ukrajinské vlády, aby opustili „dočasně okupované“ území Krymu. Posádka lodi Nord byla zadržována až do letošního listopadu a loď se ukrajinské úřady rozhodly prodat.

Rusko na tento akt reagovalo nejdřív tím, že zadrželo ukrajinskou rybářskou loď a později tím, že začalo kontrolovat obchodní lodě, které vyplouvaly z ukrajinských přístavů Berďjansk a Mariupol v Azovském moři nebo do nich směřovaly. Jediná námořní cesta do Azovského moře totiž vedla Kerčským průlivem pod jedním z oblouků nově postaveného 12 km dlouhého mostu, který spojoval ruskou pevninu s Krymem. Kerčský průliv se stal pro Rusko, po přihlášení se krymských obyvatel k Ruské federaci, která toto rozhodnutí podpořila, ruskými teritoriálními vodami. Celní kontroly zdržovaly nákladní lodě až o několik dní. V červenci ruští pohraničníci zadrželi už 148 ukrajinských lodí (ZDE). Lodí, vyplouvajících z Mariupolu kvůli tomu ubylo o 10% a lodí vyplouvajících z Berďjansku o 20% (ZDE).

V srpnu psaly ukrajinské noviny o cvičení ukrajinského letectva u Azovského moře, při kterém si ukrajinští letci měli nacvičit boj proti ruským válečným lodím, kterým ukrajinské válečné lodě nebyly schopné konkurovat. Ukrajinský náměstek ministra pro dočasně okupovaná území George Tuka řekl novinářům, že použití síly je jedním z možných scénářů, jak obnovit pro ukrajinské lodě svobodu plavby v Azovském moři (ZDE).

V polovině září rozhodla ukrajinská vláda, že vybuduje v Azovském moři ukrajinskou námořní základnu, která „odradí Ruskou federaci od agresivních činů“. Připouštěla ale, že se jí v dohledné době nepodaří vytvořit v Azovském moři protiváhu ke kapacitě ruských válečných lodí (ZDE).

Začátkem září dopravila Ukrajina do Berďjansku dva dělové čluny a koncem září do Azovského moře propluly kerčským průlivem dvě ukrajinské válečné lodě. Podle ruské Federální bezpečnostní služby tyto lodě vpluly do „exkluzivní ekonomické zóny Ruska“ a proto je doprovodily lodě ruské pohraniční služby (ZDE). Podle ukrajinských novin propluly Kerčským průlivem bez zaplacení příslušného poplatku Rusku a před přistáním v Mariupolu se k nim nebezpečně přibližovala loď ruské pohraniční služby, kterou zastavily ukrajinské dělové čluny, které vypluly ukrajinským válečným lodím naproti (ZDE).

Lodě měly, podle zástupce velitele ukrajinského válečného loďstva „zajistit suverénní právo Ukrajiny používat Azovské moře a Kerčskou úžinu“ (ZDE).

Ukrajina tak dávala Rusku najevo, že chce silou zabránit provádění ruských celních prohlídek při průjezdu nákladních lodí Kerčským průlivem. Fakticky tím směřovala k obnovení své suverenity nad Krymem.

To bylo zřejmě i cílem nedávné ukrajinské akce u Kerčského průlivu. Válečné lodě proplouvající průlivem musely, podle dohody Ukrajiny a Ruska předem ohlásit trasu své plavby té druhé zemi. Podle ukrajinské verze byla trasa ukrajinských válečných lodí Rusku ohlášena a podle ruské verze nebyla. Soudě podle toho, že při předchozí plavbě ukrajinských válečných lodí Kerčským průlivem lodě nezaplatily Rusku příslušný poplatek, je možné, že tentokrát ani neohlásily trasu své plavby a že ukrajinská vláda očekávala, že Rusko ani teď nezasáhne a ustoupí tím od svého nároku na Krym.

Podle ukrajinsko-ruské smlouvy z roku 2003 mohou cizí válečné lodě do Azovského moře vplout jenom, pokud k tomu dají souhlas oba státy (ZDE). Pro válečné lodě NATO je tak Azovské moře nepřístupné a současné ukrajinské výzvy, aby NATO vyslalo své lodě do Azovského moře, jsou výzvami ke světové válce.

Mojmír Babáček je nezávislý publicista a občanský aktivista (zakladatel Mezinárodního hnutí za zákaz manipulace lidské nervové soustavy technickými prostředky). Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie a politická ekonomie. V roce 1978 podepsal Chartu 77, v roce 1981 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval mimo jiné jako počítačový programátor.