Sudeti i jejich němečtí příznivci již dlouhodobě usilují o to, abychom to vše viděli jako akce výhradně československo-„sudeto“německé bez jakýchkoliv mezinárodních a dějinných souvislostí. A tak mluví o pomstě, o vyhánění, o etnických čistkách. Podle nich jsme se dopustili zločinů nejen válečných, ale i proti lidskosti a dokonce i genocidních. I jeden sjezd SL se konal pod heslem, že vyhnání je genocida. Před několika lety i rakouský landsmanšaft zasedal pod slovy o genocidě „sudetských Němců“.

Že jde o nepravdy, v tom horším případě o lži, je jasné. O přesídlení německého obyvatelstva rozhodli spojenci na Postupimské konferenci. O tom, jak bude probíhat, v jakém čase a za jakých podmínek, určovala Spojenecká kontrolní rada. Ta dokonce vypracovala harmonogram přesídlení německého obyvatelstva nejen z Československa. Je proto z hlediska těchto faktů úsměvné, pokud by to nebylo spíše k pláči, když pan Posselt argumentuje, že vyhánění probíhalo déle než rok, a proto nemohlo jít o akt pomsty, ale právě o etnickou čistku.

Všem rozumbradům, i vůdčímu duchu SL, panu B. Posseltovi doporučují, aby si prostudovali, samozřejmě především závěry Krymské a Postupimské konference i text Pařížské reparační úmluvy, a poté pak sáhli k méně náročným dokumentům jako je např. „Usnesení Spojenecké kontrolní rady v Berlíně z 20. listopadu 1945“ (SKR), které obsahuje rozdělení přesídlovaného německého obyvatelstva do jednotlivých okupačních pásem. Transporty Němců jsou rozděleny i v čase. Usnesení SKR předpokládalo, že poslední transport bude uskutečněn v červenci 1946. Čas však předpoklady SKR opravil. Poslední vlaky s přesídlenci od nás odjely někdy v říjnu 1946. Pokud pan Posselt uvedené nastuduje, nebude muset již nikdy hloubat nad tím, zda jsme se Němcům mstili nebo je etnicky čistili.