Předpokladem by snad mohlo být vychození státní 8-leté základní školy. Ale opravdu vychození! Zřejmě by se do toho nezapočítávalo studium, ( v zimě i v mraze), pod světlem plynové pouliční lampy. ( Viz naše nedávná historie.)

Byl bych samozřejmě proti „ spartakiádnímu vrahovi.“ Pokud se odkláněčů majetků týče, může- li dnes rozhodovat o osudu státu soudem odsouzený poslanec, pak bych to viděl na referendu. Měli bychom to jednoduché. Jako Bing ho!

Snad jedině hlídat , jestli počítač nefixluje. Pak by bylo jedno, jestli odstoupí první jeden, nebo prvních sto. Presidentování by zastal stoprvní občan(nka). Těch ušetřených miliard za volby! Statisticky by ovšem mohlo dojít k hrůze, že presidentování by vyšlo na někoho se zdravým selským rozumem. Ovšem státoprávní možnosti hlavy státu jsou omezené. Poslanci, celým spektrem by se s tím jistě dokázali celkem v pohodě vypořádat. Všem televizím a novinám by se uvolnily ruce k nějakým, alespoň trochu, smysluplným tématům. Například pro Studio kamarád – Jů a Hele.

Kolik vlastně stojí na mzdách poslancům, projednávaný snad zákon, o tom, kolik nákupních igelitových tašek, budou smět zákazníkům rozdat prodejci v roce 2020? Co bude stát vytištění takového zákona? Jeho dodržování? To budeme muset přijmout další stovky policistů na jeho dodržování? Očekávám, že v parlamentu se strhne řada slovních bitev o tento zákon. Co takhle místo igelitových tašek dořešit pozemkovou reformu, nebo lichvu ?