Všechny ty záležitosti, které v negativním smyslu slova za poslední rok dopadají nejvíc na úplně obyčejné lidi, nemá smyslu zastírat. Nejde o nic jiného, než o krizi kapitalismu a údajné demokracie. Veškeré události, jenž se udály, mají svou časovou posloupnost a také logiku. Nesmíme však ony události vnímat jako jednotlivosti, ale jako souhrn komplexního světového dění, tedy vnímat vše v širším kontextu. Abychom vše správně pochopili, musíme se vrátit na jistý bod v časové ose, jenž se vyznačuje jakousi vyvážeností. Vrátím se tedy na pomyslné časové ose zpět cca o dva roky. V této době ještě působila světová ekonomika alespoň na oko vyváženě a bezpečně. Jedním z hlavních motorů světové ekonomiky je automobilový průmysl, který pracuje s obraty v řádech bilionů a zaměstnává miliony lidí. V tomto smyslu musíme započítávat i subdodavatele a menší podniky s přímou vazbou na toto odvětví. Tedy brát to od pneumatik až po střešní anténu. Pravděpodobně to většina z vás neví, ale mnohé automobilky mají na svých parkovištích automobily i dva roky staré a neprodané. Dokonce někteří výrobci neprodané vozy šrotují. To znamená, že je nadvýroba a vyrábí se na sklad. To obrovské množství neprodaných vozidel, stojících na parkovištích automobilek, má svou hodnotu, jenže ta nejde ihned využít. Čím víc se vozy hromadí, tím víc stojí na parkovištích investovaných a nevyužitelných peněz. Jenže ty automobilky potřebují na další výrobu další peníze, a ty jsou zaparkované před továrnou, a tedy nevyužitelné.

Podnikům tedy chybí peníze, nebo chcete-li likvidita. Ona likvidita a její nedostatek se následně přelije i na subdodavatele, což celkově ztěžuje výrobu a ovlivňuje to zásadním způsobem státní politiku zaměstnanosti. Každý stát chce udržet sociální smír, jehož základním předpokladem je co nejvyšší úroveň zaměstnanosti. To však stojí peníze a kde je vzít, když chybí v globálu dostatek likvidity? Řešení jsou, ale nejsou v zájmu kapitalismu. Vlády se chtějí udržet u moci, a tak volí. Buď stát ručí za úvěry, nebo je sám firmám poskytne, anebo přímo do klíčových firem nalije peníze, když je má. To jen proto, aby se udržela zaměstnanost, sociální smír a lidé se nezačali bouřit, ale také proto, aby se vládnoucí struktury udržely u moci. Tato opatření však nejsou systémová, a tedy dlouhodobá. Je dopředu jasné, že situace se bude časem opakovat. Odkud má stát peníze? No od daňových poplatníků, a tedy z peněz daňových poplatníků se drží při životě velké firmy. Stát si může na tyto akce i půjčit, ale kdo to bude splácet? No opět daňový poplatník. Dělníci tedy nemají vyhnutí, budou platit tak jako tak, a ještě budou ti špatní.

Aby kapitalismus mohl skrývat svou zhoubnost, tak musí vymýšlet pro lidi témata, na která budou slyšet a která budou tak silná, že přebijí v myšlenkách občana vše ostatní. Tím tématem se stal koronavirus. Ten vnesl do řad občanské společnosti především strach a strach je fenomén, na kterém lze alespoň dočasně stavět do doby, než vyšumí, nebo až si lidé uvědomí pravdu. Jenže to by nebyl kapitalismus, aby se nesnažil zneužít strachu a paniky lidí ke svému obohacení. Ekonomický segment automotive, kde se nahromadila obrovská nadvýroba, byl prakticky zastaven a jiná výroba utlumena, načež ECB a jiné banky daly příkaz k urychlenému tisku dalších ničím nekrytých peněz, které budou formou úvěrů poskytnuty státům na zmírnění dopadů koronavirové krize a následně nality do soukromých podniků. Rozpočty států půjdou do deficitů a i ty evropské peníze bude muset někdo jednou splatit. Nebude to opět nikdo jiný, než daňoví poplatníci, čímž se dá říci, že každý z nás si musí de facto předplácet své pracovní místo. A co se tedy stane? Kapitalismus opět svou krizi přejde, kapsy si namastí páni velkopodnikatelé a nadnárodní společnosti a běžný občan to vše bude platit. Díky strachu z koronaviru lidé pomohli pánům kapitalistům i tak, že jak hloupé ovce skupovali prakticky všechno včetně věcí jim nepotřebných. Kdo z toho měl největší profit? Občan? Ale kdež. Mnohým teď nasyslené věci leží doma a ve výsledku jsou k nepotřebě. Podle dostupných dat na koronavirové krizi opět nejvíc vydělali lidé, patřící do nejvyšších společenských tříd, a farmaceutická lobby, což není důkazem nebezpečnosti koronaviru, ale vyčůraností kapitalismu.