Kupříkladu doba po Bílé Hoře se dá nazvat dobou temna Českého národa a přitom v období před Bílou Horou (cca století) se český národ pyšnil svým češstvím. Je vcelku pochopitelné, že určité výkyvy přecházejí a zase odcházejí, ale současnost přináší Čechům přemíru negativ. Domnívám se, že se moc neminu se skutečností, když se pokusím pojmout novodobé dějiny cca od roku 1900.
Myslím si, že události, které se odehrály od roku 1900, měly zásadní vliv na charakter společnosti a ztrátu české identity v současnosti. V době, kdy Češi byli součástí Rakousko-Uherské monarchie, byl zjevný úpadek české národní hrdosti. Český národ byl utlačován a český jazyk vykořeňován. Více méně všude vládla němčina. Nebýt bojovníků za český jazyk, jako byl třeba K. H. Borovský nebo Božena Němcová, tak nevím, jak by to s naším jazykem dopadlo.
V roce 1918, kdy byla vyhlášena Československá republika, si mohl český a slovenský národ po letech poroby konečně oddechnout, mohl svobodně užívat svůj rodný jazyk a rozvíjet svoji kulturu. Mohl sám budovat vlastní ekonomiku. Rok 1918 byl tedy rokem, který se díky Masarykovi a jeho spolupracovníkům stal rokem přelomovým, který vstoupil do dějin obou bratrských národů. Nicméně se projevila i určitá neschopnost politické reprezentace, abychom si vládli sami. Politické třenice a určitá nestabilita byla znát. Vyplývala především z toho, že nám dlouhou dobu vládl někdo jiný a že to prostě neumíme.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz