Jak všichni víme, tak budujeme kapitalismus, který se odívá pláštíkem demokracie. Demokracie je v tomto smyslu cíleně zneužita a je použita jako pouhé pozlátko značně kyselého zboží. On totiž kapitalismus a demokracie nemohou vedle sebe plnohodnotně a rovnoprávně existovat. Musíme brát v potaz fakt, že kapitalismus vychází ve své podstatě z těch nejhorších lidských vlastností a tím zcela zásadně odporuje jakékoliv vizi o demokracii. Co je vlastně kapitalismus?

Hromadění a neustálé zvyšování prostředků jednotlivce na úkor společnosti. Toto vychází ze zcela běžné špatné lidské vlastnosti, kterou je hladovost. Jako další vlastnosti jsou navázány: závist, mamonářství, vydírání, vykořisťování, šikanování a mnohé další. Takzvaná volná soutěž umožňuje a přímo vytváří prostor k násobení veškerých negativních prostředků používaných proti lidem za účelem ještě většího zisku. Tyto aspekty však nemají s demokracií nic společného. Nebo si snad myslíte, že je demokratické, aby lidé pracovali v otřesných podmínkách jako třeba ve firmě Foxconn, o které se nedávno psalo v tisku? Nutno podotknout, že odporné praktiky používané na lidech se praktikují v mnoha firmách – jenom se o nich nemluví a nepíše! Důvod je prostý. Lidé mají strach i o to málo, které jim bylo milostivě ponecháno na obživu. Že je to za hranicí lidskosti a morálky je jaksi vedlejší. Celkově to vytváří obraz o tom, že kapitalismus je trochu polidštěná forma otrokářství. Pravice je pravou rukou kapitalismu a vytváří mu politicky průchodnou cestu. Ona vlastně musí, protože pravice jako taková je ve valné většině financována kapitálem buržoazie – největším nepřítelem demokracie a lidských hodnot. Vzdělaný člověk se správně nastaveným žebříčkem hodnot toto pochopí. Nevzdělanec, i když třeba s titulem ing., honící se za mamonem, kariérou, mocí nebo oportunistický vyčůránek snažící se vytěžit něco pro sebe, i kdyby to bylo z neštěstí druhého člověka – ten to nepochopí nikdy. To je důvod, proč je dnešní mládež taková, jaká jé. Už od školy základní je jí vštěpováno, že každý se musí starat pouze sám o sebe a je si za to i sám odpovědný. Osobně tvrdím, že jde o novodobé klišé, které je zcela zavádějící. Nejsou totiž vytvořeny ani náznaky čehosi, co by vytvářelo plnohodnotné podmínky pro toto klišé. Už samotné začlenění mladé generace do výrobního procesu je značně obtížné, někdy až nemožné, což znemožňuje možnost se sám o sebe relevantním způsobem postarat. Potom je zcela zarážející, že mladí lidé prosazují právě politickou stranu TOP09, která jednoznačně všem mladým ztěžuje vstup do života a to především tím, že demokracie je u této strany zcela na okraji zájmu. V souhrnu nejde žádné politické straně o demokracii vyjma komunistů. O demokracii se pouze mluví, ale vládnoucí struktury a struktury ovládající ekonomickou formaci nemají o demokracii vůbec žádný zájem, protože ta by mohla redukovat jejich možnosti a moc. V tomto směru bychom si měli alespoň částečně říci, co že je to demokracie. Tvrdit, že jde o vládu lidu je velmi zjednodušená formulace, která se poněkud rychle vžila, ale nevystihuje přesně to, co by měla. Demokracie je velmi obsáhlé téma s mnoha zákoutími a nelze ji přesně vystihnout ve dvou slovech. Příkladně – mladá generace si myslí, že demokracie je neomezená svoboda všeho, že si mohou dělat to, co chtějí. Takto to však není a nikdy být nemůže. Abychom se co nejvíce přiblížili demokracii, tak musíme vybudovat zcela vyvážený společenský systém se zcela jasně definovanými právy a také povinnostmi a to bez výjimek. Ten se musí budovat ruku v ruce i se systémem ekonomickým, aby právo a povinnost měly vytvořen prostor ke svému naplnění. To předpokládá vymýcení nezaměstnanosti, což není úkol nemožný! Mít práci je navíc základním kamenem, který zajišťuje ekonomickou existenci jednotlivce, ale i státu, což ve výsledku přináší sociální jistoty, kde je již značně cítit lidský rozměr a jistá forma sounáležitosti. Kapitalismus tyto záležitosti vůbec nezajímají. Pro něj je nepodstatné, jak se daří státu a společnosti. Vyvážením a zrovnoprávněním společensko-ekonomických vztahů se dostáváme na linii komunismu – od slova komunita => společnost. Tato linie předpokládá společnost jakožto souhrn všech lidí planety. Tedy komunita lidí bez jakýchkoliv rozdílů etnických. Tímto by odpadl problém etnických rozmíšek, rasové diskriminace – xenofobie. Problém však zde tvoří náboženství a to je problém značný. Víra je v některých národech značně zakořeněna a to až do formy ortodoxní, fanatické a dogmatické. To může vést až k násilí. Komunismus však není na násilí připraven, protože s ním nepočítá.