Když formuluji tyto řádky, europoslanec Jiří Pospíšil v televizi, v tzv. České televizi (!), s čelem zbroceným studeným potem, se děsí toho, že by se mohly zlepšit vztahy mezi Amerikou a Ruskem. Skutečně hrůzná představa ! A že snad nedej bůh by mohla Evropa zrušit své sankce proti Rusku. Tak děsivé zmatení témat, obav, příčin a následků, snad nemá obdoby. Pojďme se pokusit alespoň kousek a část z nich rozplést.

Co je a co není NATO?

NATO je skupina států, které podepsaly takzvanou Washingtonskou smlouvu. V této smlouvě se především v jejím prvním článku zavázaly řešit problémy jednáním a nikoliv silou nebo hrozbou síly. Citujme: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly“. V jednom z dalších článků pak deklarovaly, že v případě napadení některého z nich zváží, zda a jakým způsobem mu mohou pomoci. (Cit.: „… každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou“) Rozhodně se tedy nejedná o žádný nepodmíněný absolutní závazek pomoci. A už vůbec ne vojenské pomoci. A pokud k nějaké pomoci dojde, bude pomáhat nějaký jiný stát nebo skupina států, případně všechny ostatní státy, nikoliv však NATO jako takové. Je otázkou, zda má NATO vůbec právní subjektivitu. Nic tomu nenasvědčuje a ani ve smlouvě tak není uvedeno. Bylo by např. zajímavé zjistit kdo je zapsán v bruselském katastru nemovitostí jako vlastník pozemku a stavby na kterém stojí centrála NATO., asi to není právně zřejmě neexistující „NATO“, ale někdo jiný, odhaduji, že belgický stát. V této souvislosti připomeňme velmi frekventovaný nesmysl termínu „základny NATO“, většinou používaný jako eufemismus pro vojenskou základnu USA na cizím území. Pokud však budeme užívat termín základna NATO pro vojenské objekty států, které jsou signatáři Washingtonské smlouvy, pak každý z nich má na svém území základny NATO v podobě objektů své armády. Zřizovat na svém území objekty cizí armády, byť spojenecké, je faktické podřízení se režimu okupace touto armádou, a k tomu Washingtonská smlouva své signatáře, tedy tzv. „členy“ NATO, rozhodně nezavazuje. V případě amerických okupačních základen v Německu se jedná o výsledek války, a je podivuhodné, že nebyly recipročně zlikvidovány současně s likvidací sovětských okupačních základen ve východní okupační zóně.

Jaké jsou závazky vůči NATO?

Takzvaný závazek členských států vůči NATO, které jako právní subjekt, jak jsme si řekli, vlastně neexistuje, a to dávat na zbrojení 2% svého rozpočtu, je fikce. Tento údajný závazek nemá samozřejmě charakter přírodního zákonu, jako je třeba gravitace, ale nemá ani charakter normálních lidských zákonů, přijatých parlamentem, tedy zákonodárcem. Je to pouhá deklarace skupiny politiků bez skutečného mandátu. Voluntaristicky je stanovená hranice dvou procent neopírající se o žádné řádné a reálné posouzení obranných potřeb ani jednotlivých států ani skupiny členských států NATO.

Jiří Pospíšil právě s úděsem v očích sděluje redaktorce ČT jak je neférové a nespravedlivé, že USA dávají na výrobu, resp. nákup zbraní a zbrojení 3,5 procenta svého HDP, zatímco my nedokážeme splnit svůj, připomeňme, že údajný, závazek na vynaložení alespoň dvou procent. Zamysleme se spolu nad tím, jaký je účel vynakládání těchto prostředků. Takovou úvahu by měl provést každý poslanec a člen vlády při navrhování a rozhodování o rozpočtu státu.

Účel zbrojení

To, že USA dávají na zbrojení několikanásobek oproti evropským státům NATO asi není náhodné. Je zjevné, že účely vynakládání těchto prostředků v USA a v Evropě jsou rozdílné.